
Pozn.: Takže v této kapitole jsme poskočili hooodně dopředu, přesněji řečeno o celý měsíc a půl. Udělala jsem to zcela schválně, protože povídka z mého pohledu ztrácela dynamiku a už jsme se hodně oddalovali od cesty, na kterou mám v plánu zavést Loren. První polovinu povídky máme za sebou - zde jste se seznámili s prostředím, hlavními postavami a jejich ve směs kladnými stránkami. Damon byl tak nějak hodný a Loren se do něj bláznivě zakoukala, doslova žrala každé jeho slovo, pohyb, dotek, polibek. Nyní chci popojet už do té temnější části povídky, kde se budeme hluboko zavrtávat do Lorenina myšlení, do jejích pocitů a především do její závislosti na Damonovi. Co se děje v této konkrétní kapitole týče, podíváme se na jedno velké odhalení - Loren nám bude popisovat své pocity, ale do toho vložíme i celý popis dané "slavnostní" události :o) Mimochodem v pondělí začíná opět škola a můj čas začne být znovu limitován. Pokusím se zařídit se lépe, abych vám tu něco přidala minimálně 1x týdně, ale nejsem si jistá, dokud to nezkusím. Doufejte ve mně a doufejte ve vás samotné - krásný zbytek víkendu přeji :o) (Četli jste Ianův novoroční update na ISF stránce? Je skoro tak dobrej jako ten můj! :D Ne, vtip.. je krásnější :)) Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)

24. Kapitola
"It Was A Nice Evening"
("Byl to krásný večer")
Does it go from east to west, y'all
Body free and a body less, y'all
Come again just to start afresh and
Once again to find a home
In the moment of the meantime
Dropping in coming through the mesh, y'all
Checking in just to get it blessed, y'all
Hard to leave when it's picturesque and
Find a form that's free to roam
Where you come from
Where you going
Where you come from
Where you going
| O MĚSÍC A PŮL POZDĚJI |
Už si připadám mnohem, mnohem volnější, jenže ještě pořád to není ono. Jako by tam prostě něco chybělo. Několikrát jsem se ptala Damona, čím to asi tak může být, ale vždy mi odpověděl jenom prosté "Přestaň tolik přemýšlet a začni si více užívat.". Nedivím se tomu, protože tohle je jeho odpověď úplně na všechno.
Ovšem moje hlava se nevzdává. Za ten měsíc a půl po boku Damona jsem zjistila, že nedokážu jen tak jednoduše vypnout. Kdybych to totiž uměla, pan Dokonalý by si se mnou určitě nikdy nic nezačal. Byla bych pro něj jenom další tuctová holka, kterou by přefikl, zabil a pokračoval dál ve svém černobílém životě. Nebo mám spíše říci černo-rudo-bílém životě?
Jednou mi řekl, že jsem pro něj výjimečná. Nevím, jak přesně to myslel, jelikož se mimo postel nikdy více nerozpovídá, ale potěšilo mne to. To bylo ovšem jenom jednou.
Kdybych náš vztah popsala slovem "komplikovaný", asi bych lhala. Samozřejmě, oba máme dostatečně komplikované osobnosti, ale to neznamená, že by nám to spolu nemělo klapat. Ba naopak, my si rozumíme až moc dobře. Tedy, aspoň jsme si rozuměli.
Nevím, co mě má na Damonově přiznání vytáčet více. Je to snad ta skutečnost, že mě nejdříve přefikl a až potom se obtěžoval mi sdělit, že je upír? Nebo snad jeho důvody, proč mi celou tu dobu lhal? Nebo to je dokonce ta možnost, že mě mohl kdykoliv zabít? Nebo že on je doopravdy mrtvý?!
Panebože, vždyť já si teď připadám jako nějaký nekrofil!
A přitom to byl zprvu tak krásný večer…
| O 48 HODIN DŘÍVE |
"Damone, otevři!" křiknu přede dveřmi od Damonova apartmánu. Stojím tu už dobrých pět minut a on se ještě pořád neodvážil otevřít ty zasraný dveře. Že by tam nebyl? Och ne, moc dobře vím, že je uvnitř!
"Lásko," procedím skrz zuby, zcela vědoma skutečnosti, že nesnáší, když ho takhle oslovuji, "buď mi teď hned otevřeš, nebo odejdu."
Ke své výstraze přidám i hlasité zaklepání, ale po dalších pár minutách, kdy se absolutně nic neděje, jsem odhodlaná ukončit tohle trapné čekání a odejít. Sotva ale ujdu pár metrů ke schodišti, které vede do hlavní hotelové haly, zastaví mě dvě silné paže svírající mé tělo tak silně, že mi dojde kyslík. V další vteřině jsem přišpendlená ke zdi a Damonův jazyk si dominantně razí cestu do mých údivem pootevřených úst.
Správně bych ho měla ihned zastavit, odstrčit a možná i obdarovat fackou, jakožto trest za jeho chování, ale myslíte si, že je jednoduché mu odolat? Ten způsob, jakým se mě dotýká, je doslova fantastický. Každá buňka pod mou kůží je v plamenech, které dokáže uhasit jenom sám Damon. Neexistuje možnost, abych mu v takové chvíli unikla. Prostě to nejde.
Jakmile se Damonovy rty přesunou na můj krk, ruce na můj zadek a plameny se začnou měnit v požár, což se z mé strany projeví prvním zasténáním, pokusím se promluvit. Ne vždy to končí úspěšně, častokrát selžu a zcela se poddám jeho úmyslům, ale dnes se mi to podařilo.
"Víš o tom, že si to rozdáváme přímo uprostřed hotelové chodby?" zeptám se ho zadýchaně, načež začne měkce okusovat můj ušní lalůček a já jsem opět naprosto bez dechu i beze slov. Ach ano, samozřejmě, že ví, jak mě dostat na kolena.
Na mé v pořadí již druhé zasténání zareaguje tichým smíchem. "Děláš, jakoby to bylo poprvé," zašeptá mi do ucha a poté nečekaně ustoupí, zanechávajíc mě tak rozpálenou a neuspokojenou. Mám chuť na něj zavrčet.
"Pojďme dovnitř," řekne se svým typickým úšklebkem na tváři a bez dalšího protahování se vydá do svého apartmá. Zdržím se na chodbě ještě malou chvilku, obdivujíc přitom Damonovo vzdalující se pozadí a snažící se obnovit činnost aspoň poloviny svalů mého pohybového systému. Často se stává, že mám po takovémhle přivítání menší problémy s chůzí.
Když se konečně ocitnu v hotelovém apartmánu, nacházím pana Dokonalého, jak leží na posteli pouze ve svých tmavých džínech, s pohledem zabodnutým ke stropu a s rukama roztáhnutýma, jako by byl přikován ke kříži. I přesto, že jsem ho v téhle pozici viděla už několikrát, stále se musím pozastavovat nad jeho andělskou krásou, a tak to udělám i dnes a sednu si na křeslo, které je umístěné naproti postele. Nezapomenu se u toho lehce začervenat, když mi v paměti vyskočí naše poslední pozice na tomhle kusu nábytku.
I Damon si zřejmě vzpomíná, akorát trochu jinak. "Mám obavy, že to křeslo už další nápor nevydrží," reaguje upřímně a bez jediného pohledu do mé momentálně rozžhavené tváře.
"Hm, o to mi nejde," odpovím a s úsměvem pozoruji, jak se Damonův hrudník přirozeně zvedá a v pravidelném intervalu zase klesá. Jeho svaly na pažích, břichu i prsou se občas napnou, ale nakonec končí zcela uvolněné. Připomíná mi tím šelmu, která odpočívá po vydatném lovu, akorát u Damona k tomu lovu teprve dojde. Tedy, aspoň doufám.
"Tak o co jde?" ozve se jeho tázavý, avšak stále stejně sametově zbarvený hlas.
"Jenom se na tebe ráda dívám."
"A u toho ráda přemýšlíš, viď?" Jak to, že mě tak dobře zná?
Ani nepotřebuje slyšet odpověď. Zapře se na loktech a podívá se mi do očí. Čokoládově hnědá se střetne se stříbřitě modrou.
Jeho šepot je podmanivý. "Pojď ke mně."
A do prdele, už zase mě má v hrsti.
Naše schůzky probíhají jednoduše. On zavolá, já přijdu a příštích pár hodin strávíme v posteli. Tak jako před naším prvním sexem, i pár dalších nocí se Damon obtěžoval si se mnou aspoň chvíli povídat. Většinou to byly - jako obvykle - pouhé blbosti, o kterých jsem se vlastně ani nechtěla bavit. Ve výsledku mi tedy moc nevadilo, když se Damon přestal zajímat o povídání a šel rovnou na věc.
Teď se ale začínám bát. Vztah mezi mnou a Damonem je sice naplněn především sexem, ovšem i přesto je pro mne hodně intenzivní. Nikdy jsem nezažila to, co s ním. Dokáže mě uspokojit jakýmkoliv způsobem, stačí mu k tomu jenom pár profesionálních doteků a ta jeho prořízlá pusa. A při každém takovém orgasmu, kdy mě nutí se dívat do jeho očí a vykřikovat jeho jméno, se ve mně něco láme. Že by to byla ta má slavná skořápka?
Sotva dosednu na postel pana Dokonalého, jeho rty se přisají na můj krk a ruka přitiskne mezi mé nohy. Mám na sobě džíny, a tak jeho dotek není příliš výrazný, ale stačí to na to, aby mi kalhotky prosákly vlastní vlhkostí.
"Damone?" zvládnu ze sebe vydat ještě dříve, než se všechna má slovní zásoba změní v hrdelní sténání.
"Mlč a radši si rozepni kalhoty," zavelí a sám se odsune, aby si mohl sundat své džíny. Onu chvíli klidu využívám k další rozmluvě, přitom ale vzorně plním jeho rozkazy.
"Víš, tak mě napadlo, že bys mi o sobě mohl něco říct."
V místnosti je ticho. Ostatně jako vždycky, když řeknu tuhle větu. Damon je tajemný a tajemným chce taky zůstat. Nedovolí, abych odhalila cokoliv z jeho vnitřního světa. Ale já už takhle dál nemůžu, a proto ignoruji jeho momentální výraz zuřivosti a pokračuji.
"Nemusíš říkat nic o své minulosti. Stačí mi jen, když zodpovíš pár mých otázek. Jsou úplně jednoduché."
"A víš, Loren, co zase napadlo mě?" křikne mým směrem a začne zlostně pochodovat napříč celým pokojem, přesně jako já před několika týdny. Na sobě má jenom tmavé, těsné boxerky značky Calvin Klein. Ač je pohled na jeho téměř nahé tělo promenádující se přímo přede mnou nemálo vzrušující, začínám mít trochu strach. Nikdy ve svém vzteku nedošel do takové fáze, kdy by se choval nepředvídatelně. Nikdy jsem se s ním necítila v nebezpečí.
"Co?" zeptám se, přerušujíc tak ticho, které nastalo po jeho poslední otázce.
"Že místo toho, abych ti něco říkal, ti radši něco ukážu."
Myslela jsem si, že hned na to po mě skočí a zažiju ten nejdivočejší sex v životě, ale místo toho se mi naprosto - ale opravdu úplně - zatočil celý svět.
Během sekundy se ocitám na zemi hned naproti rozhořeného krbu. Okamžitě na mě dopadá nejen žár z běsnících plamenů, ale také Damonovo tělo. Jeho obličej se už tak moc dobře rozeznat nedá.
První, co mě napadne, je monstrum.Viděla jsem spoustu hororů, četla velkou sbírku strašidelné i scifi literatury, ovšem nic z toho mě nedokázalo připravit na to, co mám právě před očima.
Má to velice výrazné zuby, především špičáky. Vsadím se, že kdybych se jich dotkla prstem, prořízly by mou kůži bez sebemenších problémů. Oči jsou stejné barvy, jako ty Damonovy, akorát podlité krví a ozvláštněny směsicí žilek, které prostupují až do oblasti nad tvářemi, kde zběsile pulzují. Připadá mi, jako by pod jeho kůží tancovala hejna malých pavoučků. Může to znít rozkošně, ale ve skutečnosti je to mnohem, mnohem horší, protože já se toho bojím. A čeho se člověk bojí, to většinou nejde jen tak lehce zničit.
Ten jediný pohled mi stačil na to, abych si uvědomila, v čem je háček existence pana Dokonalého.
Damon je šelma. Predátor, který nečeká na svou kořist. On si ji bere. Nenávistně, chladnokrevně, precizně. Jsem i já jedna z jeho kořistí?
Nenapadá mě žádná ideální odpověď, a tak zavřu oči a začnu se modlit. Je to tichý, téměř neslyšitelný šepot, ale mě to pomáhá se soustředit na to, abych neztratila vědomí, nebo nezačala ječet a hysterčit. Když se dlouho nic neděje, pohlédnu před sebe a zjistím, že jsem sama. V místnosti je opět naprosté ticho.
| PŘÍTOMNOST |
Odešla jsem. Nezbyla mi žádná síla na to, abych čelila Damonovi, nebo snad jeho druhému já. A nejhorší věcí ze všeho asi je, že mi o sobě zase nic neřekl.
Pokračování příště.

No nemůžu tomu uvěřit, takhle nás ošidit
.

Ale ne fakt skvělá kapitolka, taková plná otazníků a prostě člověk neví jak to dopadne. Těším se na další, kdy bude další? Třeba zítra? Já vím, jsem moc nedočkavá