
Pozn.: Nechtěla jsem vás nechat čekat další týden na nohou kapitolu, tak přidávám tu, co mám sepsanoi teď. Moc se toho v ní neděje, ale to, co ano, je celkem zásadní ;) Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)

26. Kapitola
"Questions"
("Otázky")
| This is your life, are you who you want to be? This is your life, are you who you want to be? This is your life, is it everything you dreamed it would be When the world was younger and you had everything to lose And you had everything to lose | To je tvůj život, jsi tím, čím jsi chtěla být? To je tvůj život, jsi tím, čím jsi chtěla být? To je tvůj život, to je všechno, snila jsi o tom, že to tak bude, když svět byl mladší a ty jsi měla všechno ztratit a ty jsi měla všechno ztratit |
Černovlasý upír se zhluboka nadechl a stočil svůj pronikavý pohled směrem k otevřenému oknu vedle postele, kde si zrovna pohodlně hověl. Kolem matrace byly rozházené prázdné flašky různých druhů alkoholu. Do pokoje proudila spousta světla, které se postupně začalo rozšiřovat i do místa, kde ležel náš upír.
Damon si dobře uvědomoval, že pokud se ihned neschová do opačného kouta pokoje, nebo si nenasadí svůj prsten se zázračným kamenem Lapis-Lazuli, brzy začne hořet, až nakonec zemře. Sám se domnívá, že pro upíra je takováhle smrt až moc drastická, ne-li krutá. Ale, jakou jinou smrt by si upír Damonova formátu vůbec zasloužil?
Často se ve svých myšlenkách taky dostal k otázce, jaký posmrtný život ho vůbec čeká. Samozřejmě, že by měl za své činy určitě hnít v pekle. Ale co když se za ně stihne sám potrestat? Například řádně krutou smrtí. Nebylo by to dostatečně poetické? Nestačilo by to na VIP vstup do nebe?
"K čertu," zamumlal si pro sebe, když se na nočním stolku vedle postele rozezvonil telefon napojený na hotelovou službu.
Ať už se s těmi samými myšlenkami v hlavě a v téhle samé pozici nacházel více než mockrát, vždycky se muselo něco podělat. Dnes zvoní telefon, jindy mu na rameno poklepal jeho bratr Stefan, nebo snad dokonce ta tmavovlasá děvka Katherine. Život - a dokonce i ten nesmrtelný - je nespravedlivý.
Natáhl se k telefonu a zvedl ho, přičemž oči nespouštěl z rychle se blížících paprsků slunce.
"Haló?" zahlaholil do sluchátka.
"Promiňte, že vás ruším, pane Salvatore, ale mám tu pro vás vzkaz od slečny Loren Hearstové," ozve se hlas slečny z hotelové recepce.
Čas kolem Damona se náhle zastavil. Jak dokáže jedna jediná věta změnit prakticky veškeré dění v životě? Snadno, pomyslel si Damon a rychle si nasadil svůj prsten se zázračným, modrým kamínkem.
Nepočítala jsem s tím, že Damon odpoví na můj vzkaz tak rychle. Vlastně, měla jsem takový dojem, že neodpoví vůbec. Být na jeho místě, asi se urazím, ale on mi místo toho vyšel vstříc.
Za chvíli se máme sejít. Dnes je sobota, takže mám malou pauzu od učení, a proto jsem se rozhodla, že poprosím Damona o schůzku, nejlépe na nějakém veřejném místě. Sice z něho nemám strach - upřímně, kdyby mi chtěl ublížit, udělá to už dávno - ale chci se cítit co nejvíc příjemně, což mi dokáže dopřát jedině moje milovaná kavárna.
Sedím na svém oblíbeném místě v rohu kavárny a na očích mám vstupní dveře. Nečekám tu dlouho, jenom pár minut, když se ve dveřích objeví pan Dokonalý. Je krásný a na sobě má mé oblíbené, světlé džíny, ve kterých jeho zadek vypadá prostě božsky.
"Ahoj Loren," pozdraví mě sametovým hlasem, když svým ladným krokem doputuje až k mému stolu. Nenechám se rozladit jeho šarmantním příchodem, ani faktem, že jsem ho neviděla už pět dní a začíná mi chybět. Jednoduše mu věnuji jeden ze svých milých úsměvů a poukážu na místo naproti toho mého. Chci Damonovi vidět do tváře.
Jen co se pohodlně usadí a odloží si svou koženou bundu, odkrývajíc tak tmavě šedé tričko s výstřihem do véčka, začne si mě prohlížet. Och ne, spíše bych to nazvala průzkumnou prací. Jeho lačný pohled, až moc často kotvící na dekoltu mé košile, mě znervózňuje.
Jakmile konečně doputuje zpátky k mému obličeji, pohledy našich očí se střetnou a já jsem nucená zatajit dech. Damon se náhle zavrtí a rukou si prohrábne své husté, černé kadeře; zřejmě určitá snaha zakrýt vlastní nejistotu či dokonce frustraci.
"Chybělas mi," promluví náhle a věnuji mi jeden ze svých oslňujících úsměvů, kterými mě nejčastěji obdarovává po dobře provedené práci při orálním sexu. "Chyběl jsem ti i já?"
"Chyběl," odpovím mu popravdě, "ale určitě ne tak, jako já tobě."
Moje reakce ho zarazí, úsměv zmizí z jeho rtů. "Jak to myslíš?"
"Nevyužíváš náhodou lidi jen jako svoje sexuální hračky?"
Na poslední chvíli se odhodlám jít rovnou k věci. Není třeba prodlužovat tohle divadlo - čím dříve bude tahle nutná konverzace za námi, tím dříve se budeme moci vrátit k věcem tak, jak jsme je zanechali. Anebo naopak všechno úplně změnit. Jsem celkem spokojená s tím, že tentokrát záleží jenom na tom, co mi řekne Damon. Teď se konečně projeví, jestli je lhář; jestli já jsem lhářka.
"Proč se mě ptáš na něco takového?" Nechápe Damon náhlý, nový směr naší konverzace. "Celou tu dobu jsi věděla, do čeho to vstupuješ."
Stačí jedna věta a má krev se mění na žhnoucí lávu. "Co si o sobě vůbec myslíš?" procedím skrze zuby. "Jak jsem asi tak mohla tušit, že se z tebe vyklube takové monstrum?" Chtěla jsem užít jeho pravé přízvisko, ale přece jenom, jsme na veřejnosti.
"Monstrum?" opakuje po mě Damon, v očích mu plápolají žhavé ohníčky. "To je všechno, co si o mě myslíš? Že jsem monstrum?"
"Nemyslím si, že jsi monstrum, Damone. Jenom nejsi tak úplně normální a to mě trochu znervózňuje. Chápeš, co tím myslím?"
Pan Dokonalý přikývne a na moment uhne pohledem do strany. "Naposledy v apartmánu jsi brečela. Proč?"
On si myslí, že jsem brečela? Pokud si pamatuji, z očí mi moc slz neuniklo. Rozhodně neproběhl jakýkoliv hysterický pláč. Zaráží mě, když má dojem, že jsem neudržela nervy na uzdě.
"Modlila jsem se, to je trochu rozdíl," vysvětlím mu zběžně.
Všechna Damonova nejistota se ztrácí ve chvíli, kdy se mu v hlavě podaří zpracovat má odpověď. Povýšeně se zasměje. "Na stvoření, jako jsem já, boží slova neplatí. Víš co?" Popravdě, už mi to došlo, Damone.
Opět se rozhodnu sdělit mu pravdu. "Nevěděla jsem, co jsi zač a to mě v té chvíli vyděsilo asi nejvíce. Modlení mi připadalo jako jediná účinná věc, která mě dokázala udržet při smyslech."
"Takže se mě nebojíš?" Na rtech se mu náhle objeví nevěřícný úsměv, v očích zase jiskřičky naděje.
"Tohle setkání není pro to, abys mi kladl otázky," upozorním ho, načež Damonův úsměv zmizí. "To já jsem tady ta, která zasluhuje určité odpovědi, nemyslíš?"
"V tom máš pravdu," hlesne a ušklíbne se. Zřejmě se mu do odpovídání moc nechce. "Takže, zpátky k tvé první otázce. Lidskou rasu využívám na cokoliv, co chci. Jídlo, sex a třeba taky peníze."
Vlastně jsem ani nečekala nic jiného. Damon je až moc tajemný na to, aby byl světec. Ovšem ani očekávání mě neodradí od otázky, která mě svrbí na jazyku už od chvíle, co jsem se o panu Dokonalém dozvěděla celou pravdu.
"Takže se krmíš krví lidí?" optám se šeptem s pohledem zabodnutým ve vlastním klíně.
"Ve směs ano," ozve se jeho hlas, také mírně tišší než byl předtím. "Ale jsem schopen jíst i normální jídlo. S pitím je to stejné."
Po delší době se přinutím Damonovi pohlédnout do tváře. Odpověď na příští otázku může změnit úplně vše.
"Zabíjíš lidi?"
Jeho oči jsou chladné, avšak on sám se nesnaží jakkoliv uhnout pohledem. Asi tuší, že mi záleží na pravdě a chce mě svými gesty ujistit, že je ke mně upřímný. "Někdy ano, někdy ne," odpoví s jistotou v hlase, avšak jen co si všimne, že mě jeho přístup trochu zaráží, ještě dodá: "Tebe nezabiju, ani kdybys mě o to žádala."
Cože? "Proč?"
"Jsi úžasná sexuální hračka, bylo by tě škoda," ušklíbne se. To jsem přesně čekala.
"Takže jsem pro tebe jenom sexuální hračka?"
"A co jiného bys chtěla být? Založit si se mnou rodinu?" podává mi otázky, nad kterými jsem za celou tu dobu, co ho znám, ani jednou nemyslela. "Nestárnu, nemůžu mít děti, a jak už jsi dříve podotkla, jsem monstrum. Jestli chceš mít hlubší vztah s někým, kdo je jako já, jsi blázen."
Ano, přiznávám, asi jsem blázen. Ale, kdo by na mém místě nebyl? Z nějakého nepochopitelného důvodu si mě jeden och-tak-moc-sexy upír vybral jako svou sexuální hračku a já s ním prožila hned několik žhavých nocí. Ovšem, co mám dělat teď?
Něco mě napadlo. "Damone?" vyruším ho z přemýšlení.
"Hm?"
"Můžu ti věřit?"
"Měl bych říct, že ne, ale to bych potom byl lhář."
"Dobře."
Na chvíli mezi námi zavládne ticho a já ho využiji jako příležitost se rozhodnout, co budu dělat dál. Mám dvě možnosti, mezi kterými si člověk těžko vybírá, ještě k tomu, když do všeho zamotá upíra. Ale pokud by náš vztah měl pokračovat úplně stejně, jako doposud, neviděla bych v tom problém.
Pravda je ta, že mám Damona ráda. Během posledních týdnů se stal mým blízkým přítelem a upřímně, moje tělo po něm neustále prahne. Vím, že kdybych se ho teď vzdala a odešla, jenom by mi to ublížilo. Tak proč si neužít trochu srandy?
"Co kdybychom se vrátili zpátky tam, kde jsme byli?"
Damonův výraz by se dal přirovnat k lehce se rozvíjejícímu šoku. Kdybychom zrovna neřešili tak vážnou věc, asi si ho vyfotím na mobil.
"Jsi si tím jistá?" otáže se, když se sebere z onoho překvapení.
"Jo."
Má odpověď je stručná.

Páni! Super!Je to dokonalý jen bych chtěla pohled ze strany Damona :) Bylo by to zase něco jinýho. Ale vážně je to uplně nádherné! :)