close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Heels & Claws - 6. Kapitola

9. března 2014 v 1:26 | Charlie |  The Heels & Claws
Téma: TVD (Pouze lidské postavy)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu.
Pozn.: 2400 slov a moje VELKÁ omluva za DALŠÍ neaktivitu => prostě už zase nestíhám. A jinak OPĚT HODNĚ MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE!!! POKRAČUJTE V NICH!!!! Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)


6. Kapitola
"50s"
("Padesátá léta")

"Just one sight of his cute jeans clad ass and I´m a little insecure and a little too much horny. Huh."
Charlie Towsend

Všechno je tak moc zdrcující.

Jeho pohledy, které mě pronásledují na každém kroku. Jeho gesta, která mimo jiné vykřikují, že má na mě vztek. A nakonec jsou tady jeho rty. Ty sametově hladké, oslnivě jemné, a přitom i nesmírně drsné rty, jež se mi neustále vybavují ve spánku.

To všechno je tak moc tabu.

"Eleno?"

Odtrhnu své unavené oči od diáře a pohlédnu směrem k pootevřeným dveřím Damonovy kanceláře, ve kterých právě stojí vždy tak šik a usměvavá Caroline Forbes.

"Půjdeme na ten oběd?" ptá se radostně a nezapomene si u toho i lehce povyskočit. Ač bývá Carolinin entusiasmus značně nakažlivý, dnes se nedokážu tvářit nijak jinak než pochmurně. Je mi jasné, že si toho určitě všimne a okamžitě mě zavalí tisíci otázky, ale právě to je můj plán. Potřebuji trochu dívčího pokecu.

"Už jdu," odpovím jí s mírně sehraným úsměvem a hned po tom, co popadnu svou kabelku a zaklapnu Damonův diář, se společně vydáváme do naší oblíbené restaurace uprostřed Broadwaye.

Tomova Restaurace je naprosto klasická rodinná restaurace, která ve městě sídlí už od poloviny druhé světové války a člověk zde může přijít jak za účelem slušné, společenské večeře, tak za účelem rychlé svačinky v podobě hamburgeru, hranolek a sodovky. Místnost restaurace si od své rekonstrukce na konci války zanechala svůj typický vzhled padesátých let. Po stěnách visí autentické plakáty největších hvězd té doby, jako je například Elvis Presley, Chuck Berry, Little Richard, Bill Haley, Jerry Lee Lewis a taky herečky jako Marilyn Monroe, Brigitte Bardot; anebo herci Marlon Brando a James Dean. Mám to tu moc ráda a to nejen díky skvělé rock´n´rollové hudbě, jež se vždy hrne z jukeboxu umístěném v jednom z rohů místnosti.

S tímhle kouzelným místem mě seznámil Damon. Když jsme tu tehdy byli na obědě, pracovní bariéra existující v našem vzájemném vztahu ´šéf a jeho osobní asistentka´ se konečně prolomila a stali se z nás přátelé…

"Wow!" vyjde mi samovolně z úst, když se porozhlédnu po interiéru celé místnosti. "Tady chodíš na oběd?"

Damon přikývne a zatáhne mě k baru, kde si každý sedáme na vysoké, pestrobarevně čalouněné židle. Tohle sice není můj úplně první den v práci, ale je to poprvé, co mám o obědové pauze volno. Většinou tenhle čas trávím s Damonem v kanceláři anebo u soudu, kde očividně slovo 'oběd' a 'pauza' neznají.

"Vítejte v Tomově Restauraci," uvítá nás s úsměvem velice pohledná blondýnka oblečená do stylové uniformy a.k.a. "Servírka z padesátých let". Damon jejím směrem vyšle svůj typický svůdný úšklebek a zahledí se do jednoho z jídelních lístků, které jsou volně vystavěny po celé délce barového pultu.

Když si servírka všimne Damonovy nepozornosti, stočí svůj pohled na mě. "Co vám mohu nabídnout k pití?" ptá se a jednou rukou poukáže na širokou nabídku pití vystaveného na poličkách za ní.
"Já si dám colu, prosím, a tady Damon…"

Jsem Damonovou asistentkou již pár týdnů, a ačkoliv jsem se o něm dozvěděla pár určitých věcí, třeba že někdy dokáže být doslova jako osina v zadku, nemůžu s určitostí říci, co by si dal k pití.

Jakmile však pootevře ústa k doplnění mé odpovědi, sama jej předstihnu. "Kávu," vydechnu. "Damon si dá černou kávu."

Jsem odměněna tisíci wattovým úsměvem. "Ano, správně," souhlasí můj šéf. "Já si dám černou kávu a slečna coca-colu. Jo a k tomu nám dejte dva cheeseburgery s hranolkama."

Servírka si pečlivě zapíše objednávku a odpochoduje připravit naše pití. Damon se mezitím nezapomene podívat několikrát na svůj mobil, aby se ujistil, že nepřichází o žádné novinky ke svým případům. Co se týká děje v samotné firmě, ten obstarávám já sama a naštěstí mám dnes možnost plně si užít tu hodinku volna, která je mi k dispozici. Práce přece nikam neuteče, ne?

"Vaše pití a cheeseburgery," ohlásí se po chvilce servírka a položí před nás naše objednávky.

Ani se nemusím podívat na tu lahodnou hordu jídla, abych věděla, že to všechno zaručeně skončí v mém břiše. Voní to přímo úžasně a já mě už se po několika hodinách hladovění přímo sbíhají sliny.

"Chutná?" zeptá se Damon, načež se na něj podívám a zjistím, že mě se zaujetím pozoruje.

"Samozřejmě!" odpovím radostně. "Už dlouho jsem nejedla něco tak dobrého."

Mé poznámce se s chutí zasměje a já si uvědomím, že jsem ho už dlouho neviděla takhle uvolněného. "Netipnul bych tě na takového gurmána."

"Gurmána?"

"Myslel jsem si, že jsi spíše salátový typ," vysvětlí mi a začne ujídat své hranolky.

"To, že mám dobrou postavu, ještě neznamená, že nic nejím."

Nereaguje, místo toho se znovu přisaje na svůj telefon, a tak promluvím znovu. "Tady trávíš každou polední pauzu?"

"Jen takové, které za to stojí," řekne a pohlédne na mě se sarkastickým úsměvem na rtech.

Nevím, co má za problém. Já jsem ho rozhodně nenutila, aby mě zval na oběd. Dokonce jsem si ani nestěžovala, že nemám nikdy čas na oběd. To on za mnou dnes přišel a řekl, že jdeme na oběd. To on mi pověděl, že si musím někdy odpočinout od práce. A teď se to snaží maskovat podivnými narážkami? Tohohle chlapa vážně nechápu.

"Příště už se obtěžovat nemusíš," obeznámím jej s chladným tónem v hlase. "Půjdu na oběd s Caroline."

"Tvoje nová kamarádka?" zeptá se, přičemž svůj pohled neodtrhne od displeje mobilu. Trochu jej obviňuji, že jenom hraje tetris.

"Zatím spíše jediná."

"To se dalo čekat," utrousí pod nosem, ale já jej zachytím celkem přesně.
Jeho andělská tvář je opět stažená do pracovní grimasy. Zjevně je vytočený ohledně svého případu a má chuť si to vybíjet na své osobní asistentce. To se stává poměrně často, neboli denně.

"Uvidíme se v kanceláři," prohlásím vážně a zvednu se k odchodu. Sotva však udělám dva kroky, do cesty mi vběhne mladý číšník s plátem plným špinavých, vysokých skleniček. Očividně nečekal, že mu někdo zkříží cestu, a tak se nebezpečně zakymácí a po nepovedeném pokusu o zachycení rovnováhy padá na zem. Plát se skleničkami přitom odlétá mým směrem.

"Eleno!" uslyším v ozvěně křik svého šéfa, načež mě zezadu obejmou dvě silné paže a prudce strhnou na stranu, takže se vyhnu přímému styku s nádobím naštěstí právě letícím k zemi a ne do mého obličeje.

"Jsi v pořádku?" zašeptá mi můj zachránce do ucha a uvolní stisk svých rukou doposud pevně ovinutých kolem mého těla.

"Jsem v pohodě," odpovím mírně roztřeseným hlasem a pomalu se k němu otočím. Zírá na mě pár modrých očí se svou průzračnou hloubkou, za kterou by se nestyděl ani oceán.

"Co tě to napadlo? To jsi takový nemehlo?"

"Ne, Damone, nejsem nemehlo," vmetu mu do tváře a tentokrát se mi již podaří bezpečně projít skrze restauraci a dostat se tak na čerstvý vzduch Broadweyeské ulice. Nestihnu napočítat ani do desíti, než se vedle mě objeví můj tolik milovaný šéf, momentálně zajisté poněkud překypující vztekem.

"Jestli se hodláš ke mně chovat tímto způsobem, klidně hned teď odejdu," oznámím mu. "Radši budu do smrti pinglovat za barem než poslouchat ty tvoje ubohý narážky."

"Eleno, zastavíš se, prosím?" žádá mě. "Aspoň na chvíli. Jen se na mě podívej, vyslechni mou odpověď, a když s ní nebudeš spokojená, můžeš odejít pryč."

"Dobrá."

Opravdu se zastavím a opravdu na něj pohlédnu. V jeho očích se zrcadlí úplně nová a pro něj naprosto nezvyklá emoce - starost. Je to možná poněkud ironické tvrzení, ale nikdy mi nepřipadal hezčí.

"Jsem rád, že jsi moje asistentka," promluví po chvilce. "Vedeš si dobře nebo možná spíše naprosto skvěle, ale podstatou tvé práce jsem já. Musíš si na mě zvyknout, protože já se rozhodně měnit nebudu. Klidně mi dej najevo, když se ti něco nelíbí, ale pokud chceš vydržet v New Yorku, garantuji ti, že beze mě to nezvládneš."

"Je tohle určitý druh výhružky?"

"Ne," odpoví s upřímným úsměvem na tváři. "Tohle je rada. Ukážu ti svět, Eleno. Jen si na mě musíš zvyknout. A kdo ví, možná si nakonec zvyknu i já na tebe."

Dál už mi věnuje jenom svůj typický svůdný úšklebek, otočí se a pomalým krokem začne kráčet směrem k firmě.

"A budeš se ke mně chovat lépe?" křiknu jeho směrem, čímž ho donutím, aby na mě ještě pohlédnul.

"Po dnešku už ano," zakřičí nazpět a pokračuje v chůzi dál.

Když se tak dívám na vzdalující se perfektní kontury Damonova pozadí, zjistím, že mu věřím. Nezbývá tedy nic jiného, než si na něj zvyknout.

"Damone! Počkej na mě!"

…Tehdy jsem si také poprvé uvědomila, že mě Damon jako muž přitahuje mnohem více, než jsem si kdy byla schopná přiznat. Nikdy se však nestalo, abych z naší vzájemné přitažlivosti něco těžila, nebo ji snad využívala. S Damonem jsme si již od úplného začátku stanovili hranici, kterou jsem se donutila nepřekračovat za žádnou cenu. Bylo by příliš snadné nechat se zahrnout jeho penězi, skočit s ním do postele a potom se vrátit zpátky k práci v tom ušmudlaném baru Matta Donovana, protože jsem si téměř smrtelně jistá, že by mě Damon vyhodil jen pár sekund po odhození použitého prezervativu.

Nechci si nalhávat, že pro Damona znamenám něco víc než natáhnutá guma. Po všech incidentech z posledního víkendu se mírně obávám, jestli se naše již dlouho napnuté přátelství konečně nepřetrhlo.

"Tak povídej," vzdychne Caroline a probouzí mě tak z myšlenkového transu. Úsměv z jejího obličeje se již dávno vytratil a nyní ho nahrazuje starostlivý výraz se špetkou přátelské podpory.

Šťouchnu vidličkou do svého středně propečeného steaku a rozhlédnu se kolem naší kóje, která je situována u jednoho z oken fungujících jako výhled na rušné ulice Broadwaye. Jakmile jsem ujištěná, že nás nikdo další neposlouchá, odsunu svůj talíř s jídlem a nahnu se blíže ke Caroline.

"S Damonem jsme se políbili," šeptnu zahanbeně a stočím zrak na své ruce odpočívající na mé straně stolu, abych se tak pokusila skrýt dobře znatelné rozpaky.

"Co?!" křikne Caroline a já jsem okamžitě v pohotovosti ji utišit.

"Potichu Caroline! Damon tu chodí s Alarickem na oběd," řeknu jí, načež se nenápadně zvednu a přesunu se na lavičku, kde sedí ona.

Caroline nečeká na to, až rozvinu svůj problém a začne mě zásobit svým kvízem 'Tisíc otázek Caroline Forbesové'. "Proč jste se políbili? Kde jste se políbili? Jak se to stalo? Skončili jste jenom u jednoho polibku, nebo jste se doslova líbali? A jaký to bylo?!"

V uklidňujícím gestu pozvednu do vzduchu obě své ruce, a když Caroline znovu utichne, dovolím si jí vše objasnit.

"Nejdříve mě políbil on," vysvětlím jí. "Potom jsme se líbali, ale trvalo to sotva minutu."

"A potom jste se spolu vyspali?!" skočí mi má blond přítelkyně do řeči.

"Ne! Samozřejmě, že ne!" křiknu se značně šokovaným výrazem.

Caroline se zatváří zmateně. "Já myslela…"

"Kdyby nás nepřerušili, asi by to pokračovalo i dál, ale naštěstí do pokoje vtrhla Grace."

"Aha," reaguje zamyšleně. "A kdy se to stalo?"

"Minulý víkend, hned ráno po tom večírku," odpovím se šklebem na rtech při vzpomínce na události pátečního večera. "Pohádali jsme se a on mě prostě a jednoduše políbil."

"Hm," zamumlá Caroline, "jen nechápu, proč jste se k tomu dopracovali až teď."

To je věc, která mě souží už posledních pár nocí. To je věc, díky které nemůžu v noci spát. To je věc, na kterou neznám odpověď. A přesto se ji snažím vyřešit.

S Damonem jsme se už tolikrát dostali do velice lákavých situací, včetně vzájemného vloupávání do koupelny v ne moc nevinných chvílích. Nikdy to ovšem nezašlo k něčemu hlubšímu než k drzému okukování a hravému provokování. Tohle byla odedávna naše tradice, ke které se během času připojilo i pár dalších, ale ani jeden z nás si nepřál nic víc než jen přátelské soužití a občas trochu zábavy.

Tak v čem byla naše hádka jiná? Dostali jsme se snad do takového bodu, kdy už nedokážeme být přátelé? Stala se z našeho vztahu pouhá fraška a právě proto se Damon rozhodl jej ukončit tou příjemnější cestou?

Pořád si dokola v hlavě přehrávám ta slova, jež mě donutila se mu poddat… "Napětí. Zlobu. Bolest. Vypusť to na mě. Prosím."

Zachraňují mě před myšlenkou, že se mě Damon pokouší zbavit. Ač mi to ráno nabízel sex, mimo jiné mi tím i sdělil, že chce přijmout zlobu, kterou jsem k němu chovala. Takhle se přece zachová spíše váš dobrý přítel, než váš nadřízený v práci. Jenže po pátečním večeru bohužel nevím, jestli mohu Damona považovat za přítele, a tak si mohu na svůj nekonečný list připsat dalších pár nevyřešitelných otázek.

"Země volá Elenu!" Carolinin hlas mě opět přivede zpátky do reality.

"Nevím, proč to udělal," reaguji upřímně na její předešlou myšlenku. "Ale bojím se toho, co to znamená."

"Myslíš, že… že se do tebe zamiloval?"

Carolinině otázce se srdečně zasměji a prudce zakroutím hlavou. "To není možné. Damon miluje jen sám sebe a svou postel."

"To máš pravdu," souhlasí se mnou Caroline, ale po chvíli se jí na tváři opět utvoří vážná maska. "Ale pozval tě přece na ten večírek a…"

"A předvedl mě Katherine, aby mohla žárlit," dokončím její frázi.

"Možná jsi na něj jenom trochu více přísná. Víš, že Katherine u něj vždycky vyvolává přehnané reakce."

"Proč mi to tedy neřekl?" ptám se spíše sama sebe, než Caroline. "Místo toho se vyspal s Andie a ještě předtím mi sdělil pár opepřených názorů na náš pracovní vztah."

Caroline už o našem sporu z pátečního večera dávno ví, protože jsem jí ihned po příjezdu domů zavolala a sdělila celý průběh všech událostí, takže se radši vrhá do ještě neprobraného tématu.

"Vidíš to, vyspal se s Andie," prohlásí, načež jí věnuji dost překvapený výraz.

"To znamená, že ti chtěl ublížit. Všem ve firmě je úplně jasné, že se s Andie nemáte zrovna v lásce."

"Na to jsem přišla už dávno předtím. Damon neumí vyjadřovat své emoce slovně, radši tě nechá přímo pocítit, jaké to pro něj bylo."

"Kruté, ale chytré," řekne Caroline s úsměvem.

Můj obličej je však stále vážný. "Takhle ale nikdy nevím, jak se mám k němu chovat."

Caroline přikývne na znamení souhlasu. "No a jak se k sobě chováte teď? Zkoušel na tebe něco nového?"

"Ne," odpovím popravdě. "Od toho rána spolu nemluvíme. V domě vše vyřizuje Grace a já se radši věnuji práci."

"Práci?" zasměje se Caroline. "A to jaké když spolu nemluvíte?"

"Domlouvám schůzky, odepisuji na maily, odmítám reportéry. Zkrátka všechno, co běžně dělávám v čase, kdy jsem ve firmě, akorát teď si beru práci i domů."

"Eleno," hlesne Caroline starostlivě. "Takhle se za chvíli unudíš k smrti."
Místnost konečně protne můj lehký smích, ke kterému se se splněným úkolem přidává i Caroline.


"Ale vážně," řekne po chvíli. "Měla bys to s ním probrat. Po tom, co pro něj děláš, si nezasloužíš, aby si s tebou takhle pohrával."

"Já vím," ujistím ji. "Dnes večer si s ním promluvím.
Pokračování příště.
Dovětek: Bohužel dnes bez obrázkové inspirace :( Jinak samozřejmě, že jsem si to musela rozmyslet - přece vám tady nebudu flákat nějakou frašku a navíc i v 50 Shades of Grey si to Anastasie rozdává s Christianem až po padesáté stránce ;D

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mona mona | 9. března 2014 v 14:40 | Reagovat

Tak jsme se konečně dočkali! :-D ale to čekání stálo za to... pěkné. Jen doufám že další díl bude brzo ;-)

2 Tereza Tereza | 9. března 2014 v 16:16 | Reagovat

Čekání stálo za to, ale nedalo se vydržet. Prostě úplně úžasná povídka. Tak jejich rozhovor bude určitě velmi zajímavý, a vůbec si nedokáži představit jak dopadne. Jako nějaké teorie mám, ale je jich tolik, ale ty stejně překvapíš a bude to něco co jsem nečekali :D.
Těším se na další kapitolku, doufám, že bude co nejdříve a nebudeš nás trápit nějakou dlouhou pauzou. Na druhou stranu chápu, že máš moc práce, a nestíháš (máme to podobně) ;-) .

3 erin erin | 10. března 2014 v 15:25 | Reagovat

je to čím dál lepší ;-)

4 sisi sisi | 15. března 2014 v 7:59 | Reagovat

Aww.... nemůžu se dočkat dalšího dílu! ;-) jsem zvědavá čím nás zase překvapíš. Tvoje povídky jsou naprosto luxusní :-)

5 Verca Verca | 15. března 2014 v 21:57 | Reagovat

Strašně se těším na jejich rozhovor! Doufám, že co nejdříve přidáš další, nebo nás budeš nejspíš dlouho napínat :-D

6 Denisa Denisa | 15. března 2014 v 22:20 | Reagovat

Prosím přidáš dneska nebo zejtra další??? Hrozně se těšim na pokračování :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.