close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Heels & Claws - 7. Kapitola

15. března 2014 v 23:44 | Charlie |  The Heels & Claws
Téma: TVD (Pouze lidské postavy)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu.
Pozn.: Tři komentáře za mých 2000 slov?! A především, tři komentáře za celých osm hodin strávených u notebooku?! Kde je obvyklých devět komentářů? Deset? Nebo dokonce dvanáct?! Je mi jasné, že na mě musíte být naštvaní, protože nepřidávám zas tak moc pravidelně a navíc jsem tak trochu otočila děj, ale být odměněna - čti potrestána - třemi komentáři? To mi přijde trochu moc brutální. Kdybych měla dostatek času, věřte, že bych povídku přidávala každý den a měla jich hned několik a určitě bych dokončila i mé milované Burning Desire, ale můj volný čas je bohužel limitován a nemůžu s tím nic udělat. Tak jo, má zloba byla konečně vyventilovaná, takže se můžu vrhnout k této kapitole -> Je sepsána z Damonova pohledu. Původně jsem ho nechtěla do povídky vůbec zahrnovat, ale čtu teď jednu báječnou FanFiction ('Auto In' od Goldnox) a zjistila jsem, že Damon je naprosto báječný charakter, se kterým se dá úžasně pracovat. Jen si přiznejme, že Elenu si všichni tak trochu přitváříme k obrazu svému, protože popravdě - kdo se nechce vidět na jejím místě? :o) (Což mi připomíná, že…mám…Ianův…pravý…podpis…a….korálky…a….náramek…a chcete vědět, jak jsem je získala? ZMĚNILA jsem svůj život :o)) (Ale jestli fakt chcete vědět, jak jsem je získala, tak se ozvěte a já vám tu možná hodím článek se stručným popisem a…fotkami.) Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)



7. Kapitola
"Sheeps"
("Ovečky")
"Have you ever been in love? Horrible isn't it? It makes you so vulnerable. It opens your chest and it opens up your heart and it means that someone can get inside you and mess you up."
― Neil Gaiman, The Sandman, Vol. 9: The Kindly Ones
Už jste někdy byli zamilovaní?

Tenhle typ zranitelnosti jsem pocítil jenom dvakrát v životě. Poprvé to bylo, když jsem poznal Katherine Pierce. Hnědooká bruneta s perfektním tělem, provokativní mluvou a neuvěřitelnými schopnostmi v posteli. Kat se stala mou Afroditou, mým slunce i měsícem v jednom dni, korálovým útesem v pustém oceánu, jedinou zářící hvězdou na černočerném nebi… Katherine Pierce byla moje všechno.

Naučil jsem se nevyčítat si svá rozhodnutí, protože čím méně se užíráte minulostí, tím více si můžete užívat přítomnosti. Nicméně při svém hloupém rozhodnutí zamilovat se do zkažené Katherine Piercové jsem si docela jistě neuvědomil, jak moc mě bude tahle zvrácená minulost pronásledovat a jak moc se téhle prohnilé, potrhané pavučiny budu chtít zbavit.

Jedno však musím téhle mrše připsat k dobru - naučila mě milovat. Bezhlavě, celým srdcem, tělem i duší. Přesně tak, jak miluji Elenu Gilbertovou.

Moje existence před příchodem mé osobní asistentky připomínala prázdnou láhev od piva. Vhodná k recyklaci, nebo v horším případě k zahození do kalného jezírka na zahradě vašich nepříjemných sousedů. Střídal jsem ženy, kupoval jim drahé dárky, posílal Katherine urážející zprávy, hádal se se svou rodinou a popíjel burbon s Alarickem, mým nejlepším a vlastně i jediným kámošem. Tohle vystřídalo Katherinino místo a bylo mým životem po několik dlouhých měsíců a možná dokonce i let. Když jste non stop nalití burbonem, čas pro vás nic neznamená.

Něco neurčitého se však zastavilo ve chvíli, kdy mé oči poprvé přistály na líbezné tváři Eleny Gilbertové. I její jméno je líbezné. Všechno kolem Eleny je líbezné.

Dodnes nevím, co to do mě vjelo. V jeden moment jsem se rozcházel s Andie a snažil se ji znemožnit před očima nevinné dívky a v tom druhém mi čelist zvukovou rychlostí letěla k zemi, když mě ta stejná nevinná dívka odmítla uprostřed stísněného prostoru firemního výtahu. Možná jsem si tehdy myslel, že pokud jí nabídnu práci, zaručím si tak přímou cestu do jejího výstřihu, ale doopravdy to byl jenom láskyplný akt. Nedokázal jsem se smířit s faktem, že už neuvidím tyhle nádherné, hnědé, zářící, laskavé, teplé, žhnoucí… Prostě Eleniny oči.

Elena můj život nezměnila navenek. Nedonutila mě upsat se k doživotnímu celibátu, nepřestal jsem pít a rozhodně jsem nepřestal ničit život svému bratrovi a ostatně i každému muži, který si kdy dovolil pohlédnout na Elenu jiným způsobem, než přátelským. Jsem jiný uvnitř, v srdci i duši, protože středem mého vesmíru je Elena a s ní je všechno jiné.

Nevzpomínám si, že bych takhle kdy miloval. Dokonce ani Katherine se mi nezaryla tak hluboko pod kůži. Má láska k Eleně je mnohem, mnohem hlubší, tvrdší, škodlivější. Koření v mém pumpujícím srdci a krev ji rozvádí do každé tělní buňky. Je to droga, pro kterou neexistuje žádná náhrada, a přece si ji nedokážu vzít.

Pořád Eleně ubližuji. Dělám to neustále. Ničím její život, trhám všechny nitky vedoucí ji k rodině v Mystic Falls a k tomu ji platím za tu nejhorší práci na světě. Musí se o mě starat.

Každé ráno přijde do mé ložnice a vzbudí mě. Ač je v posteli vždy nějaká cizí žena, kterou využívám především proto, abych se v Elenině přítomnosti naprosto nezbláznil, ona si jí nevšímá. Jde do té místnosti kvůli mně a odchází teprve až tehdy, když si je jistá, že ona zneužitá žena je na odchodu. Taky kvůli mně, protože to já jí řekl, že ty ženy pro mě nic neznamenají, že je ráno už nechci ani vidět. Jediné, o co se ráno zajímám a co chci jako jediné spatřit, je Elenina nevinná tvář, Eleniny láskyplné oči, rozkošný nosánek, načervenalé tvářičky, hebké, tmavohnědé vlasy, za jejichž délku by se nemusela stydět ani Locika, a především rudé, vášní nabité rty.

Kolikrát se budím ve stejnou chvíli, co ona. Slyším, jak její bosé nožky cupitají po koupelně. Je to jeden z nejkrásnějších zvuků na světě. Tedy až do chvíle, než se do popředí dostane ozvěna prudce sršící vody. Elena zapne sprchu a svlékne se. Vstoupí pod proud a namočí své božsky vytvarované tělo. Po hebké kůži stékají kapky vody, kterým neuvěřitelně závidím. Občas se ta závist dokonce přetvoří až ve chtíč. Někdy dokonce vstanu z postele a dojdu až ke dveřím od koupelny. Přiložím své ucho na tu masivní dřevěnou stěnu, jež mě dělí od božského ráje. Je to ten nejkrásnější a zároveň i ten nejhorší pocit na světě. Je to má všední realita.

Bývají ale i momenty, kdy mi srdce bubnuje jenom samotnou láskou. To je tehdy, když se Elena usměje. Její úsměv je oslnivý a rozzáří můj svět. Je to ta nejlepší věc na světě. Je to moje Elena.

Jak bych si takového anděla mohl jen tak vzít? Jak bych mu mohl ublížit? Něco takového nedokážu. Nikdy.

Nenapadlo mě, že se zachovám jako všivé prase a ze samé frustrace svému andílkovi nabídnu sex. Och, kdyby jenom sex! Přímo jsem ji prosil, aby mě využila jako svou sexuální hračku! Proč jsem takový imbecil? Chce se mi řvát, zmlátit se a vyrvat si srdce najednou v jedné jediné vteřině. Co jsem to udělal?

Mé zákeřné já mi však našeptává, že to stálo za tu bolest. Měl jsem možnost ochutnat Eleniny rty.

Ještě teď se cítím poněkud sexuálně frustrovaný při pohledu na svůj klín. Nikdy v životě jsem ještě nebyl tak moc vzrušený a připravený dotáhnout ten akt až do úplného konce. Vášeň, rozkoš, touha a především chtíč zastínili můj mozek a na malý moment mě donutili zapomenout na všechny důvody, proč se snažím svůj vztah s Elenou držet pouze na přátelské a pracovní úrovni.

Nechci jí ublížit.

A proto musím naší hospodyni Grace opatřit nějaký dárkový koš za její úžasné načasování. Kdyby to ráno nevstoupila do mé ložnice, asi bych se nadosmrti nenáviděl. A hlavně, asi bych ztratil Elenu.

Nemůžu ztratit Elenu, protože ji miluji.

A to nikdo nezmění.

°°°

Tenhle večer je ještě horší, než jaký jsem si ho představovala. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že nepřijde.

Na obědě s Caroline jsem učinila rozhodnutí. Chtěla jsem věci mezi mnou a Damonem konečně vyřešit, a tak nám Grace doma připravila vynikající večeři, na kterou jsem ho osobně - ještě v kanceláři - pozvala. Slíbil mi, že přijde. Ale pro něj vlastně sliby nic neznamenají.

Po hodinovém čekání jsem se rozhodla jít do postele a pokusit se zaspat veškerou zlobu. To jsem však netušila, že dnes to bude již pátá noc, kdy nezahmouřím oči.

Jedna ovečka…dvě ovečky…tři ovečky…čtyři oveč-

Dveře do mé ložnice se rozvibrují po dvou náhlých zaklepáních, které následuje tiché 'Eleno'. Je to Damon.

"Jsi vzhůru?" šeptne, přičemž stále zůstává za dveřmi. Chvíli přemýšlím nad nesmrtelností brouka, ale nakonec se zvednu z postele a přicupitám za jeho hlasem. Ostatně takhle to končí vždycky.

"Jsem vzhůru," odpovím mu taktéž šeptem.

"Můžu s tebou mluvit?"

"Asi ano."

Téměř cítím jeho samolibý úsměv. Parchantovi všechno projde a to mu ani nemusím vidět do tváře. "Otevřeš mi dveře?" ptá se.

"Asi ne." Snažím se být upřímná.

Jde slyšet jeho hluboký nádech i výdech. "V tom případě ti to musím říci přes dveře."

"Co mi chceš říci?"

Znovu ten nádech a výdech. "Omlouvám se," řekne nakřáplým hlasem. "Ten večírek jsme si měli užít. Nevěděl jsem, že tam přijde Katherine a už vůbec jsem nechtěl, aby nám zkazila večer."

Aby nám zkazila večer?! A omlouvám se?! Já jsem snad spadla z postele a bouchla se do hlavy! Jasně, a teď mám halucinace.

"Je mi to líto. Všechno," promluví po čase opět nakřáplým hlasem. Přemýšlím, jestli není opilý, ale to by se mi rovnou vkradl do pokoje. "Nechci se k tobě chovat jako k sekretářce, protože ty… Eleno…"

"Ano? Co?" popoháním ho.

Chystá se snad říci to, co si myslím?!

"Jsi moje… ehm… Jsi moje kamarádka."

Na moment se opět rozezní ticho. Vím, co se mi chystal říct. Slůvko všechno mu viselo na jazyku.

"Teď už půjdu, ať můžeš v klidu spát. Jen se na mě, prosím tě, už nezlob."

Skoro si ho dokážu představit, jak odchází se sklopenou hlavou směrem ke svému pokoji. Když však otevřu dveře, hledí na mě pár jasně modrých, avšak smutkem zakalených očí.

"Pojď, půjdeme spát," řeknu mu s ujišťujícím úsměvem na tváři a nastavím mu svou dlaň, kterou bez váhání přijme.
Pokračování příště.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kruval a říše magie Kruval a říše magie | E-mail | Web | 15. března 2014 v 23:52 | Reagovat

Jste fanoušky Harryho Pottera? A napadlo vás někdy, co se děje v kouzelnickém světě mimo Bradavice? Nejsme žádná textovka, ale hra fungující jako shard Ultimy Online. Chtěli byste se stát studentem nelítostného Kruvalu, nebo snad učitelem, který se musí každý den vypořádat s neposednými žáky? Nebo byste radši přiložili ruku k dílu a pomohli rozvíjet hru? Navštivte naše stránky! kruval.cz

2 Denisa Denisa | 16. března 2014 v 8:03 | Reagovat

Sem ráda, že si promluvili :) prosím rychle další

3 mona mona | 16. března 2014 v 10:59 | Reagovat

Wow nádhera! A úplně tě chápu.... člověk dneska nemá čas na nic, a proto je super že i přes ostatní věci si ten čas uděláš a napíšeš úžasnou kapitolu :-) a jsem ráda že i po těch ubohejch třech komentářích ses na to nevykašlala ;-) Navíc by mě opravdu strašně zajímalo jak to že máš Ianův podpis!!!. O_O ZÁVIDÍM.... :-(  ;-)

4 Tereza Tereza | 16. března 2014 v 12:55 | Reagovat

Tvoje povídka je jako droga ... Nemůžu se dočkat další kapitolky, a Damonův pohled byla pěkná změna, a aspoň víme co se v něm odehrává, a je to opravdu skvělá kapitolka. Těším se na to jak se nám to dál vyvine;) . Jsem ráda, že nám tu přidáváš pokračování, i když máš méně komentářů. Doufám, že se na nás nevykašleš ;)

5 Kara Kara | 16. března 2014 v 13:05 | Reagovat

Je mi líto, že sem nekomentovala, ale jak si sama napsala taky nemáš čas :( sem ráda, že i přesto si přidala další kapitolu a nemůžu se dočkat další kapitoly :)

6 Verca Verca | 16. března 2014 v 16:35 | Reagovat

Jsem ráda, že si se na to nevykašlala, i když si možná měla chuť :-/ Ale jinak, jsem ráda, že tato kapitola byla z pohledu Damona! :-) Těším se na další :-)

7 Erin Erin | 17. března 2014 v 10:26 | Reagovat

opět skvělé....fakt povedená kapitola.... ;-)

8 Jana Jana | 17. března 2014 v 16:47 | Reagovat

na tvojí stránku sem zrovna narazila a miluju tuhle povídku, sem ráda, že i přes to jak minule bylo málo komentářů ses na to nevykašlala a přidala další kapitolu :-)

9 Markéta Markéta | 17. března 2014 v 20:06 | Reagovat

Je dobře, že jsi to nevzdala a rozhodla se v povídce pokračovat. Je to pořád skvělé jak na začátku. Čte se to samo. Budu dnes v noci snít o možném pokračování. Tak nějak doufám, že jejich rozhovor bude pokračovat a oni usnou spolu(bez sexu). Ne že bych jim to nepřála, ale ...

10 Nya Nya | 18. března 2014 v 10:08 | Reagovat

Jsem ráda i za Damonův pohled.. Pěkně to zpestřilo povídku a osvětlilo některé věci. Jak jsi psala, Damon je báječný charakter a bylo by škoda toho nevyužít. Někdy v budoucnu by bylo zase hezké si opět přečíst něco z jeho pohledu. :-)

11 Smithf503 Smithf503 | E-mail | Web | 19. května 2014 v 4:40 | Reagovat

Nice post. I was checking constantly this blog and I am impressed! Extremely useful information specially the last part  edfdcacfgdeegeeb

12 Pharmd280 Pharmd280 | E-mail | Web | 19. května 2014 v 19:32 | Reagovat

Very nice site! <a href="http://oieapxy2.com/tyaokt/1.html">cheap goods</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.