close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Heels & Claws - 8. Kapitola

22. března 2014 v 22:54 | Charlie |  The Heels & Claws
Téma: TVD (Pouze lidské postavy)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu.
Pozn.: 2000 slov, zatím bez korekce a mého nudného komentáře, protože jsem zatraceně unavená a musím si jít dát cigáro... P.S. Miluji vaše komentáře - jsou moje tajná droga!... Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)



8. Kapitola
" Cliffs And Rocks"
("Útesy a kameny")
"Then I realize what it is. It's him. Something about him makes me feel like I am about to fall. Or turn to liquid. Or burst into flames."
― Veronica Roth, Divergent
Tento víkend je úžasný. Venku svítí sluníčko a při dostatečně silném nádechu můžete namísto městských výparů zacítit slanou vůni moře. Stromy lemující alej, skrze kterou kráčím, pohlcují většinu nepříjemného tepla a jejich stín mi umožňuje odpočinout si od neustálého pocení. Připadám si jako v ráji.

Před týdnem konečně začal červenec. Pro můj život to moc neznamená, ale pro život Damonovy osobní asistentky je to pořádná událost - začíná mi třítýdenní dovolená!

Firma SASM&F nepouští své nejúspěšnější právníky jen tak z New Yorku, ale existují dva týdny v roce, kdy se seberou všichni podíloví vlastníci a odletí flámovat do Kalifornie. A vzhledem k tomu, že oficiálně je tahle dovolená známá jako 'pracovní cesta', jsou zde žádoucí i osobní asistentky.

Letos jsem se snažila Damona přemluvit, aby zařídil jedno místo i pro Caroline, ale prý by to bez přítomnosti Andie nešlo, a tak jsem se musela zbavit pomyšlení na dva týdny se svou nejlepší kamarádkou. Naštěstí jsme s Damonem minulý rok založili tradici, která mi dovoluje si po dobu pobytu v Kalifornii dělat, co chci. Má jediná povinnost je zajistit, aby se můj šéf ráno vzbudil a připravil na další akci, kterou vymysleli organizátoři celého výletu. Ne vždy to je snadný úkol, protože Kalifornská tequilla je pro Damona až moc velkým pokušením, ale radši jej budu každé ráno polívat kyblíkem s ledovou vodou, než abych se o těchto krásných letních dnech pařila v kanceláři uprostřed ušmudlaného New Yorku.

Úzká lesní cestička, po které už dobrou půl hodinku kráčím, se pomalu stáčí směrem k pláži. Slyším vlny burcující kolem útesů, k nimž mám namířeno. Pod pojmem Kalifornie si většina lidí představí písečné pláže s perfektně opálenými blondýnkami a samozřejmě taky se spoustou zábavy v podobě klubů nacházejících se po celém teritoriu Los Angeles. Pokud ovšem trávíte většinu svého času v rušných ulicích velkoměsta, jako je právě New York City, máte spíše chuť na něco méně rušného a rozhodně více uklidňujícího. A proto jsem se rozhodla najít tohle krásné zákoutí na kraji útesů, které jsou obklopeny pouze oceánem a hlubokým lesem.

Když minu poslední větvičku jasně zelené borovice, konečně se dostávám na samotný útes momentálně vystavený přímým paprskům žhnoucího slunce. Díky dostatečně dlouhé a naštěstí i velice příjemné cestě skrze chladný les mi náhlý nával horka nedělá nijak zvlášť velké problémy, a tak si ze svého malého batůžku vytáhnu deku, rozložím ji uprostřed rovné plochy útesu a udělám si pohodlí. Všude je ticho, jenom občas se na obzoru prožene nějaký ten racek, nebo vítr nažene vlny silněji směrem k mohutným obeliskům, které se s úctou krčí pod mým útesem, a způsobí tak, že se ozvěna ohlušujícího nárazu donese až ke mně na vrcholek.

Kdo by tušil, že se něco tak nádherného nachází jenom dvacet minut chůze od centra Malibu?


Po dlouhém obdivování krásy Pacifického pobřeží se na své dece pomalu ukládám do horizontální polohy a za šumu moře upadám do nezvratně nakažlivého spánku…

zzzZZZzzz

Jakmile se probudím, zjišťuji, že je již jedna hodina a tudíž se musím vrátit zpátky do hotelu Malibu Beach Inn, který teď obléhá naše firma. Sice na odpoledne nemám žádné plány, ale už od brzkého rána jsem nezkontrolovala Damona a začínám mít starost o jeho psychickou pohodu. Dovolená mu vyhovuje, ale nerad tráví příliš mnoho času se svými kolegy z práce a často mě využije jako záchrannou páku pro únik. Od samého příjezdu se zúčastnil už několika obchodních akcí zabarvených zábavou typu 'Pojďme rybařit' nebo 'Zahrajeme si golf' a právě dnes to má být 'Zacvičíme si na pláži'.

Můj hotelový apartmán je situován hned vedle Damonova, a ačkoliv je o hodně menší než ten jeho, i tak mám přímo luxusní výhled na moře i celou soukromou pláž. Koupelna je skromnějšího charakteru, pouze sprcha s toaletou a umyvadlem, avšak obývací pokoj spojený s ložnicí v podobě moc pěkné, bílými přikrývkami pokryté postele dává celému apartmánu tu pravou špetku exkluzivního formátu.

Ještě než se vypravím hledat svého šéfa v okolí hotelového komplexu, strávím značnou chvíli ve sprše a také při výběru garderoby. Venku je příjemných třicet stupňů, a proto se oblékám do rozkošných letních šatiček končících v polovině mých stehen. Pestře působící modré, žluté a červené kytičky, které zdobí jejich materiál, vyvažuje bledě béžový základ plující mezi barvami jako písek propadající skrze škvíry prstů. Ramínka šatů jsou jednoduchá, pozvolna se stáčí dozadu a spolu s mašlí jako jediná pokrývají má holá záda. Nakonec se obuji do svých oblíbených, šedohnědých sandálů a vlasy si vyčešu do vysokého drdolu, abych jimi nezakrývala výhled na svoje záda.

Když už jsem připravená vyrazit, všimnu si vzkazu, který je přilepený na vnější stranu dveří apartmánu.

Eleno,
odcházím na pláž pod hotelem. Pokud chceš, můžeme jít později na společnou večeři - samozřejmě platím já. Neztrať se mi v lese, Karkulko, nechce se mi párat divou zvěř.
Tvůj D.

Po přečtení vzkazu se na malý moment pozastavím nad faktem, že věděl, kde jsem trávila dnešní den. Neuchovávala jsem si to jako nějaké tajemství, ale taky jsem se neobtěžovala to někomu sdělovat. Kdo ví, možná je to jenom jeden z jeho klasických vtípků.

Bez dalšího otálení se vydávám na pláž a doufám při tom, že se Damon ještě nestihl opít. Naše vztahy se sice za poslední dny vrátily do svých zajetých kolejí, ale díky přípravě na tuhle pracovní dovolenou jsme vůbec neměli čas si spolu kvalitně popovídat. Společná večeře by byla ideální náhradou.

Hotelová pláž je soukromá, a proto zde zahlédnu jenom pár Damonových kolegů z práce. On sám zatím není k nalezení, ale jakmile ujdu pár metrů po břehu směrem k rozvířeným útesům, objeví se přede mnou jeho vzpřímená silueta oblečená pouze do písečně zbarvených, sportovních kalhot.

Vždycky se ráda dívám na tu nahou a především perfektně vytvarovanou hruď mého šéfa, avšak pohled na Damona cvičícího yogu je něco naprosto neobvyklého. Ovšem, že chodívá do posilovny, aby upustil páru, ale cvičit yogu? Na tu člověk potřebuje vytěsnit z hlavy všechno negativní, jinak celé cvičení nemá vůbec žádnou cenu. Až doposud jsem nevěřila, že je Damon schopen se uvolnit i jinak, než jenom v posteli s promiskuitní ženou. Až doposud jsem se mýlila.

Jeho tvář je naprosto uvolněná, oči přivřené a rty naopak mírně pootevřené. Vánek mu lehounce pročechrává jednotlivé kadeře černých vlasů a svaly pokrývající celé jeho tělo se napínají při různých částech pro mě neznámého a na první pohled značně komplikovaného cviku. Znovu se mi těžko nachází slova pro vyjádření Damonovy krásy.

Nechci ho nezdvořile vyrušit, a tak si nedaleko něj sedám do písku a kochám se výhledem. Už mnohokrát jsem se přistihla, jak si pohrávám s myšlenkou 'Co by se u mě změnilo, kdybych se s Damonem vyspala'. Nebojím se přiznat, že mě fyzicky přitahuje a v oné chvíli rozrušení jsem si dokonce i přiznala, že se s ním chci vyspat. Od té doby si nejsem tak úplně jistá, jak bych reagovala v situacích, kdyby se na scéně znovu objevila naše vzájemná přitažlivost. I teď, při pohledu na jeho perfektní tělo a uvolněný výraz mě napadají poměrně nestoudné myšlenky - co teprve když otevře oči a odkryje svůj hypnotizující pohled?

Jako by k němu doputovaly mé obavy, Damon náhle změní svou pozici na běžný sed s překříženýma nohama a zahledí se mým směrem. Je mou přítomností mírně zaskočený, ale nakonec se vzpamatuje a lehkým mávnutím ruky mi naznačí, abych se k němu přidala.

"Opět si užíváte výhled, slečno Gilbertová?" zeptá se, když si sedám do stejné pozice naproti něj, a zrakem postupně přejíždí kontury mého těla, čemuž se musím tiše zasmát.

"A co vy, pane Salvatore?" popíchnu jej.

Odpovídá mi se svůdným úsměvem na tváři a typicky pozvednutým obočím. "Nemůžu si stěžovat, mám tu nejkrásnější asistentku na světě."

Naše oči se spojí v intenzivním pohledu. Modř Damonových duhovek mi vyráží dech - jsou úplně jako oceán poklidně plující za jeho zády. Kdybych se teď natáhla dopředu, mohla bych jej políbit. Ale otázkou je, zda jsem připravená se utopit.

"Ehm," odkašle si Damon a přeruší naše podivné a přece tak časté spojení. "Co jsi dneska dělala?"

"Hledala jsem v lese vlka," odpovím mu s ležérním pokrčením ramenou, čímž si vysloužím hřejivý smích. "Co ty?"

"Cvičil jsem yogu, hrál kanastu," vyleze z něj pomalým tempem.

"Nevěděla jsem, že zajímáš právě o yogu."

Damon se zadívá na zbytek pláže, takže mi nabídne k obdivu svůj půvabný profil. "K tomu mě kdysi navedla Katherine," řekne tiše, načež mi věnuje smutný úsměv. "Neměl jsem čas ani chuť se k tomu vracet, ale poslední dobou se cítím více při sobě."

"Při sobě?" ujišťuji se, zda jej chápu dobře.

"Ano," přikývne. "Katherine mě oloupila o hodně věcí, ale pár se mi jich vrací zpátky. Sice v poněkud jiné podobě, ale stejně se mi tahle zdá mnohem lepší."

Chvíli pozoruji jeho téměř nostalgický výraz, až se nakonec rozhodnu změnit téma. "Nenaučíš mě nějaký cvik?"

"Ty chceš?" optá se s překvapením a zároveň i s trochou toho nadšení v hlase.

"Samozřejmě!"


*NAMASTE*

Netrvá dlouho a po čele mi steče první krůpěje potu. Postupně zjišťuji, že yoga vypadá lehce jenom z povzdálí - doopravdy je to pěkná fuška.

"Dobrý," ohodnotí Damon mou zvláštně zkroucenou pozici na zádech, kterou mi před pár minutami ochotně a především velice podrobně vysvětlil. "Teď se uvolni a na pár vteřin jenom dýchej a lež. Jakmile budeš připravená, můžeš pomalu vstát."

Popravdě netuším, jak se mám v takhle křečovité pozici uvolnit, a tak se nakonec zkusím jenom párkrát zhluboka nadechnout, načež rozpletu své horní i dolní končetiny a vstanu.

"Eleno, Eleno, ty ses vůbec neuvolnila," vytkne mi Damon s pozvednutým ukazováčkem jakožto upozorněním.

"Nechci tě zklamat, ale mě tohle nepřijde vůbec uvolňující."

"Zkusíme tedy něco jednoduššího, když nezvládneš mou úroveň," popíchne mě s ďábelským úšklebkem na rtech. "Postav se směrem k moři a pravou nohu mírně zatáhni dozadu."

Udělám, co mi řekne, načež Damon pokračuje s vysvětlováním. "Spoj ruce v úrovni svého obličeje a až budeš připravená, zatáhni pravou nohu více dozadu, zatímco svou levou nohou jdi dopředu. Je to běžný strečinkový cvik, ale rozdíl je v tom, že při natahování nohou budeš postupně snižovat i úroveň spojených rukou. Svůj pohled drž upřený na moře, snaž se dýchat přirozeně a na nic složitého nemysli."

Pomalu si v hlavě srovnávám každou jeho instrukci, a když se cítím dostatečně připravená, začnu spouštět pravou nohu dozadu. I další části cviku mi jdou jako po másle, ale jakmile se s rukama dostávám na úroveň svých prsou, roztřesou se mi kolena a ztrácím rovnováhu. Před pádem do písku mě naštěstí zachrání Damonovy silné ruce.

"Promiň, Eleno, ale nic jednoduššího neznám," řekne mi Damon se značným posměchem vepsaným v obličeji.

Se rty stočenými do šklebu se vymotám z jeho bezpečného sevření a znovu se postavím do úvodní pozice cviku. "To mě uzemnilo tvoje ego," odvětím Damonovi na jeho poznámku. "Zjevně nestrpí, že se ho pokouší někdo trumfnout."

Ještě jednou se mi podaří dostat se do předešlé již dosažené pozice, ale končí to opětovným třesem v kolenou. Než však stihnu upadnout, Damon přiloží své ruce na mé boky a uvede mě tak do správného bodu rovnováhy.

"Uvolni se," šeptne mi do ucha, jeho dech mě přitom příjemně hladí po holé šíji. Když už jsem schopná udržet rovnováhu bez pomoci, Damonovy dlaně se zvolna přesunou na mé ruce a mírným tlakem mě nutí snižovat úroveň zvednutí. Zanedlouho cítím v pažích známé štípání a považujíc to za úspěch, trochu se tomu pousměji.

"Tělo už máš v pořádku, ale pořád jsi hodně vypjatá," konstatuje Damon, přičemž jeho tvář je vzdálená jenom pár centimetrů od té mojí. "Cítíš tlak v pažích a v ramenech?"

"A-ano," odpovím nejistě. "Je to správně?"

"Ne," špitne s menším zachichotáním. "Měla by ses natolik uvolnit, abys necítila ani váhu vlastního těla."

"A to jde?"

Kdybych už tehdy tušila, co způsobím jedinou prostou otázkou, ani se nepokouším ji Damonovi podávat. Ale, chybami se člověk učí, ne?

"Pomůžu ti," řekne tiše a přitiskne se na mé tělo ještě blíž, takže jeho spodní polovina těla tlačí na levou spodní polovinu mého těla a především zadku, zatímco ta vrchní polovina Damonova nahého těla se lepí na má holá záda. Ocitla jsem se v nebi, anebo se propadám do pekla?

"Zavři oči," zaslechnu vycházet s jeho úst, a tak to bez otázek udělám. Cítím na svých ramenech jeho prsty; hladí mě tak jemně, že mám chuť se o Damona začít třít, abych si tak vyžádala větší pozornost.

"Nadechni se," přikáže a já opět poslechnu. "Tvůj výdech bude dlouhý. Ucítíš, jak se ti z těla dostává veškeré napětí a nahrazuje jej klid."

Výdech jsem provedla, ale klid necítím. Místo toho mě začíná zneklidňovat Damonova stálá blízkost a něžné doteky. Když už mám pocit, že má trpělivost pukne a svrhnu svého mučitele na zem, jeho tělo se náhle vzdálí.

"Už můžeš otevřít oči, Eleno," pošeptá kousek od mé tváře, a jakmile opravdu otevřu oči, zjišťuji, že se přesunul přede mě a na tváři má milý, až skoro oslňující úsměv.

"Půjdeme na tu večeři?"
Pokračování příště.

Dovětek: Áno, dnes mám konečně nějakou tu obrázkovou inspiraci...

Šaty (Elena)
Boty (Elena)

Kalhoty (Damon)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mona mona | 23. března 2014 v 8:39 | Reagovat

Supér moře!!! :-D jsem ráda že už se usmířili, a strašně mooooc se těším na jejich společnou večeři :-)

2 Tereza Tereza | 23. března 2014 v 9:08 | Reagovat

Další změna v ději. Jako dovolená super, hlavně jóga, opravdu originální ;) Moc se těším na pokračování, protože nikdy nevím co čekat. Jak to bude dál pokračovat :)
Jen tak dál, těším se na další ¨;)

3 Denisa Denisa | 23. března 2014 v 10:24 | Reagovat

Tohle byla zase úžasná kapitola, sem ráda, že se usmířili. :) těším se na další a doufám, že tu bude hodně komentářů :-)  :-)

4 Markéta Markéta | 23. března 2014 v 14:12 | Reagovat

Nádhera. Taky bych ráda za sluníčkem k moři. Procházky po pláži, západy a východy slunce... Jsem zvědavá, zda si při večeři konečně pořádně popovídají. Že by Damon vyměnil ženy za jógu a počká si na Elenu? Teším se, čím nás překvapíš příště. Snad to bude brzy.

5 sisa sisa | 27. března 2014 v 16:59 | Reagovat

Nadherne :-) ked budem na kolenach prosit das dalsiu cast? :-) prosim prosim :-)

6 sisi sisi | 30. března 2014 v 7:15 | Reagovat

Páni krása.... moc se mi to líbí ;-)

7 Verca Verca | 31. března 2014 v 16:34 | Reagovat

Musím uznat, že Elena šikovnější než já :-D Už  se těším na večeři! :-)  doufám, že se co nejdříve  objeví další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.