close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Heels & Claws - 10. Kapitola

21. dubna 2014 v 15:29 | Charlie |  The Heels & Claws
Téma: TVD (Pouze lidské postavy)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu.
Pozn.: Nevím, co mi je, ale nedaří se mi psát. Za celé Velikonoční prázdniny jsem zvládla sepsat jenom tady tyhle pouhé čtyři stránky (necelých 950 slov) a ještě k tomu nejsem vůbec spokojená s jejich kvalitou. Zkrátka jsem se (opět) zasekla v příběhu... Jenže když jsem zkoušela psát cokoliv jiného (Ian v roli kovboje -> nechám vaši fantazii dotvořit si zbytek scény), taky to nešlo. Možná na mě přichází jakýsi jarní spisovatelský blok, nebo postrádám inspiraci, nebo (jak jsem před časem vymyslela s jedním svým kamarádem) mě zasáhla jarní neuróza, která mi nedovolí řádně používat mozek. Vyberte si jakou výmluvu chcete, ale hlavně mě nezabíjejte... Já se zase vrátím a určitě vytřískám pár tisíc slov navíc, abych vám to vynahradila ;) ...Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)



10. Kapitola
" On The Bow of The Yacht"
("Na přídi jachty")
"How do you spell 'love'?" - Piglet
"You don't spell it... you feel it." - Pooh"
― A.A. Milne
"Bavíš se dobře?"

Z chvilkového zasnění mě účinně probouzí Damonův sametový hlas. "Bylo i líp," odpovídám mu téměř šeptem, přičemž svůj pohled nechávám fixovaný na hvězdami zasypaném nebi.

Po nekonečných čtyřech hodinách právnických blábolů a Damonovy jasné odtažitosti jsem z čistého zoufalství vyhledala tohle klidné místečko na přídi jachty. Kdybych tušila, že firemní výlet se protáhne až do pozdních večerních hodin, asi bych radši souhlasila se svým šéfem a vzala si volno. Třeba i zašla na tu masáž, nebo si vzala taxíka a prozkoumala obchody v blízkém městě. Všechno teď zní lépe, než zůstat s bandou právníků na jachtě uprostřed oceánu.

"Dnes ti to sluší," ozve se Damon po chvíli ticha, které narušuje jenom vlna hlasů jdoucích z vnitřních prostorů lodě. Poprvé za dnešní den si dovolím pořádně pohlédnout na svého šéfa. Má na sobě svoje béžové sportovní kalhoty a bílé tričko s výstřihem do véčka. Jeho vlasy jsou mírně rozcuchané díky větříku, jež na moři rozhoupává vlny, a oči si drží svou známou modrou krásu. Není moc dnů, kdy se Damon oblékne do vyloženě pohodlného outfitu, ovšem sluší mu to stejně, jako kdyby měl na sobě kvádro v hodnotě několika tisíc dolarů.

"Můžu si k tobě přisednout?" zeptá se prohlížejíc si mě od hlavy až k patě. Pod jeho intenzivním pohledem se sice cítím mírně nesvá, ale na odpovědi to nedám znát.

"Už jsem myslela, že se nezeptáš."

Neměla jsem v plánu jeho lichotku tak jednoduše obejít. Ani nevím, co se mu může na mém dnešním vzhledu tolik líbit, že považoval za nutné mi ho pochválit. Problém je v tom, že netuším, jak moc jsem schopná udržet své emoce na uzdě. Pořád ve mně silně kotví zážitky ze včerejšího dne. To, jak jsme spolu cvičili jógu… To, jak se mě dotýkal… To, jak se na mě díval při naší večeři… To, jak moc jsem ho chtěla.

Dřevěná podlaha jachty zapraská pod náhlou invazí těžší váhy a já jsem téměř okamžitě pohlcena teplem jdoucím z Damonova těla. Naše paže se letmo dotýkají a způsobují tak, že mi na kůži vstanou chloupky. Pokusím se zahnat náhlé myšlenky na lákavou blízkost muže, který mě tak bezmezně přitahuje, a pohled radši stočím na moře rozprostírající se všude kolem nás.

"Tyhle šaty jsem na tobě nikdy neviděl."

"Mám je ještě z Mystic Falls," reaguji překvapeně na jeho zcela nečekanou poznámku. "Koupila mi je Jenna."

Jsou to obyčejné letní šaty tyrkysově modré barvy končící těsně nad koleny. Mají široká ramínka a téměř žádný dekolt. Tetička Jenna mi je koupila k osmnáctým narozeninám, takže jejich látka už je značně obnošená. Nejsou zrovna nejkrásnější, ale cítím se v nich dobře a hlavně, připomínají mi domov.

"Stýská se ti někdy?" zeptá se tichým hlasem, jako kdyby se bál odpovědi. Vím, že se bojí.

Na malý moment si dovolím pohlédnout na jeho obličej. Tváří se tak zranitelně, že mám okamžitou chuť jej obejmout. Damon bude vždycky pochybovat o mých slibech, protože zatím nedokázal uvěřit přátelství, které mezi sebou chováme. Teprve až dovolí svému srdci odpočinout si od neustálé ostražitosti, bude moci vidět, jak neuvěřitelně jsem s ním spjata.

"Vždycky se mi bude stýskat," odpovídám jemným tónem, "ale nikdy nebudu litovat, že tu můžu být."

Veškerá zranitelnost či strach z odmítnutí se vytratí a nahradí je milý úsměv, který mě zahřeje snad i více, než dotek Damonovy ruky na mém holém rameni.

"Chtěl jsem ti říct, že kdykoliv budeš chtít, můžeš zajet domů. Klidně i každý víkend," nabídne mi se stálým úsměvem na rtech, přičemž prsty jeho ruky vytváří na mé pokožce různé miniaturní obrazce a zanechávají tak za sebou neuhasitelný požár.

Těžce polknu a pokusím se zklidnit rozbouřené hormony. Damonova ruka se mezitím přesune na můj krk, tvář mi ovívá jeho horký dech a mezi nohama se mi tvoří menší lázeň. Co se mnou ten chlap dělá? Sedím naprosto strnulá, pomalu nezvládám ani pravidelně dýchat a k tomu všemu mám v ústech klima jako uprostřed Sahary. Co budu dělat?

Jakmile mám pocit, že déle už tohle neutuchající napětí nevydržím, na pravém líčku, přesně u okraje lícní kosti, mi přistane vzdušný polibek. Ten dotek téměř necítím; je lehký a jemný, skoro jako když motýl zatřepotá svými pestrobarevnými křídly.

V jednu chvíli se roztápím pod dotykem Damonových rtů a v té druhé mu to oplácím. Z hlavy se mi vysypou všechny racionální myšlenky a nahradí je prostý chtíč, se kterým statečně bojuji už od včerejška. Některé bitvy se ale musí prohrát, aby člověk dokázal vyhrát válku.

"Eleno?" osloví mě Damon lehce nakřáplým hlasem, když se po pár vteřinách odtáhne. Má pootevřené rty, oči mu jiskří a tvářičky jsou lehce načervenalé. Vypadá nádherně.

Nemám sílu ani chuť utvářet slova, a tak se spokojím s obyčejným 'hm' a svou jasnou nejistotu zamaskuji letmým úsměvem. Moje tělo je stále na samém okraji z těch přívalů lákavých emocí, ale Damon má očividně poněkud čistější hlavu.

"Proč jsi to udělala?" zeptá se, přičemž odtáhne svou ruku z mého krku. Ta okamžitá ztráta tepla je pro mě natolik drastická, že se ocitám jen malý krůček od zafňukání.

"Nevím," odpovídám pravdivě a pohled zahanbeně stočím ke svým rukám, jež mi svěšené visí v klíně. Neuběhnou ani tři vteřiny a na bradě ucítím Damonovy nenechavé prsty, které mě donutí stočit hlavu zpátky k němu.

"Chceš, abych tě políbil?"

"Nevím," vydechnu; můj obličej se z nenadání nebezpečně přibližuje k tomu jeho.

"Vadilo by ti," začne Damon, ale zastaví se, aby mi odhrnul přebytečné vlasy z tváře. Naše rty od sebe dělí jenom pár centimetrů. "Vadilo by ti, kdybych tě políbil?"

"Ne," zní má jednoznačná odpověď. Nevadilo.

Dovětek: Tak co, jde to aspoň trochu? Ach, radši bych byla v Kalifornii na Coachella festivalu... Samozřejmě, že s Ianem.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yummyfate yummyfate | Web | 21. dubna 2014 v 15:42 | Reagovat

máš to vážně hezký :) . píšeš hezky.. :) ..a každej den se dařit nemuže :) .. budu ráda když se koukneš ke me a třeba necháš komentář.. :)

2 LinDee LinDee | 21. dubna 2014 v 19:22 | Reagovat

Wooow! Paráda. Tuhle povídku miluju čím dál víc. Je to nádhera! :)

3 sisa sisa | 21. dubna 2014 v 19:27 | Reagovat

Ty vravis (ok, pises), ze sa ti nedari. Ja vsak musim uplne v kazdom slove suhlasit Lindee:-)!

4 Tereza Tereza | 21. dubna 2014 v 22:10 | Reagovat

I když (podle tebe nemáš teď inspiraci), tak podle mě ji máš pořád :D. Jako skvělá kapitolka, akorát jsem si musela přečíst kapitolu před, abych si rozpomněla jak jsme skončili. No už se nemůžu dočkat na další, a delší kapitolu :)

5 Erin Erin | 22. dubna 2014 v 8:04 | Reagovat

parádní....moc povedené...těším se na další pokračování ;-)  :-D  :-D  :-D

6 Verca Verca | 22. dubna 2014 v 14:28 | Reagovat

Strašně se ti to povedlo! Konečně si dají pusu :D doufám, že co nejdřív bude pokračování :)

7 Nya Nya | 22. dubna 2014 v 17:24 | Reagovat

Náhodou se mi to moc líbilo :-) a těším se už teď na to, jaký vývoj děje si pro nás pro příště připravíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.