close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Heels & Claws - 9. Kapitola

5. dubna 2014 v 18:22 | Charlie |  The Heels & Claws
Téma: TVD (Pouze lidské postavy)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu.
Pozn.: Tentokrát kratší kapitola, zejména o Eleniných pocitech. Trochu postrádám inspiraci, takže zatím přidávám, co mám a možná ještě něco přidám - kdo ví? :o) Přeji hezký víkend a těším se na vaše komentáře!...Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)


9. Kapitola
"My Feelings"
("Mé pocity")

"Love can change a person the way a parent can change a baby - awkwardly, and often with a great deal of mess."
― Lemony Snicket, Horseradish: Bitter Truths You Can't Avoid

Mám na sobě přiléhavé, velice jednoduché, tmavě modré šaty s rukávy zakrývající mé paže a s prostou sukní, jež končí těsně nad koleny. Jako boty jsem si oblékla ty krémově bílé lodičky, které mi před časem daroval Damon. Sice nevypadám přepychově, ale elegantnost byla pro mne vždy důležitější.

On má na sobě šedostříbrný oblek s černou košilí bez kravaty a se společenskými, koženými botami, které svou barvou ladí ke košili. Vypadá přepychově, ale i přesto si zanechává důležitou špetku elegantnosti.

Restaurace v hotelu Malibu Beach Inn je sice poměrně malá, ale za to překypuje luxusem. Náš stůl je situován v řadě u vysokých, francouzských oken poskytující zákazníkům dech beroucí výhled na moře a současně i na romantický západ slunce. Nebe se zbarvilo do tmavě červena a paprsky postupně zanikajícího světla mění celou restauraci na mnohem útulnější místo, než jakým se zdá být.

Atmosféra je dokonalá, jídlo téměř bezchybné a společnost mého šéfa jednoznačně příjemná. Jediným problémem jsem já.

Nemůžu přestat myslet na nepovolené věci. V hlavě se mi neustále přehrává nejen dnešní odpoledne na pláži, kdy mě Damon učil yogu, ale především i tisíc dalších chvil, ve kterých se naše těla ocitla přitisknutá k sobě. Najednou mě napadá, proč tohle nevinné škádlení nikdy nepokračovalo v něco lepšího? Samozřejmě, že znám všechny racionální důvody, ale co ty nepodstatné pocity, které ve mně můj šéf vyvolává? Odkud se tak najednou vzaly?

Stačí jenom, když se mi podívá do očí. Jeho pohled často sjíždí na různé části mého těla, ovšem jakmile se jednou zastaví u mých očí, je těžké odsunout jeho pozornost. Pak už se nezastavuje jenom čas, ale i mé srdce.

Jak už jsem si několikrát přiznala, Damon mě vždycky značně přitahoval. Avšak co se mi první rok zdálo jako primárně sexuální touha, to se během posledních týdnů začalo přetvářet i v něco citového. Možná to opravdu dělají ty jeho modré oči, nebo si své přátelské city špatně vykládám, ale můj pohled na Damona se zaručeně změnil. Jestli se to stalo dnes, před týdnem nebo snad ve chvíli, kdy mě to ráno po večírku políbil, nedokážu určit. Jistá jsem si hlavně tím, že tenhle nevítaný pocit jen tak jednoduše nezmizí.

Už nemám chuť se mu podvolovat a plnit každé jeho přání, jako bych snad byla nějaký ztracený pejsek. Teď mu chci konkurovat, donutit ho přizpůsobit se mým způsobům, pro jednou se podrobit mým přáním. Tohle přece přátelé nedělají a osobní asistentky už vůbec ne. Tohle je záležitost ženy, která touží po důležitém muži.

Asi jsem si o to koledovala. Jak se tomu říká? Tak dlouho člověk chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne? Asi ano… Tak dlouho se nechávám využívat, až tomu sama propadnu.

Problém číslo dvě k problému s názvem ? Bojím se, že moje city začnou rašit v něco nebezpečnějšího. Co budu dělat potom? Nejspíše ztratím práci a půjdu pinglovat zpátky do baru k Mattu Donovanovi. Anebo se rovnou sbalím a uteču do Mystic Falls. Což stejně budu muset udělat, protože mě Damon vyhodí i ze svého domu. Naštěstí snad budu moci prodat všechny ty šaty, boty a další drahé serepetičky, abych se domů nevrátila jenom s prázdným kontem a se slzami v očích. Mezitím si Damon najme novou osobní asistentku, která obsadí můj pokoj, mou postel, šatní skříň, naší společnou koupelnu a bude ho každé ráno budit a společně se budou krásně smát. A to všechno jenom proto, že já jsem nedokázala udržet své barbarské způsoby na uzdě a ukázala Damonovi svou špatnou stránku. A ještě k tomu si dovolila být sobecká. A navíc-

"Sice musím uznat, že ti ten tvůj zamyšlený pohled velice sluší, ale usměvavou a vnímající Elenu mám mnohem radši."

Hlas mého šéfa přeruší tu síť katastrofických myšlenek a vrátí mě zpátky do přítomnosti útulné restaurace. Podívám se na Damona a jako obvykle zjistím, že si mně s nemalým zaujetím prohlíží a rty se mu přitom stáčí do samolibého - pro mě tak oblíbeného - úsměvu. Během mé mentální nepřítomnosti si stačil sundat sako, a tak je teď kromě zbytku obleku jenom ve své černé košili, která ladí s jeho ebenově tmavými vlas, čímž na druhou stranu vytváří skvělý kontrast s ledově modrýma očima i jasnou pletí. Paprsky klesajícího slunce se svou intenzitou pak postaraly o dotvoření celé scény a poskytují tak člověku - a především mě - nezapomenutelný pohled.

"Něco tě trápí?" zeptá se černovlasý bůh s náhlou starostlivostí vepsanou v konturách tváře, načež si ode mě vyslouží lehké zakroucení hlavou.

"Jsem v pohodě," odpovím s donuceným úsměvem. "Jenom je tu na mě moc velký klid."

"Eleno," varuje mě Damon, "pokaždé, co jedeme někam pryč a ty máš chvilku času, ukryješ se na nějakém klidném místě a nedovolíš nikomu a ničemu, aby ti ji přerušil."

S překvapením pohlédnu do jeho stále starostlivé tváře a opět, je to tam. Čas se zastaví, nebe zaduní a mé srdce poskočí. Naše pohledy se spojily a já mám chuť se na místě roztopit. Proč mi tohle dělá?

"Jak… Jak vůbec víš, že tohle dělám?" Nikdy jsem mu o tom přeci neřekla, jenom se párkrát zmínila, že se jdu projít tady a támhle.

Damon na mě mrkne a tajemně se usměje. "Možná nejsem nejlepší šéf, ale jako kamarád celkem ujdu."

Na jeho výrazu i odpovědi mi připadá něco zvláštní, a tak se rozhodnu vydat se trochu hlouběji do tématu. "Jako šéf jsi příšerný," uznávám se špetkou ironie v hlase a opřu se oběma rukama o stůl, přičemž dlaněmi podpírám svou bradu, "a kdy jsi získal titul kamarád? Myslela jsem si, že používáš jenom frázi společník ve zločinu."

"To s Alarickem," vysvětlí Damon a velice účelně napodobí mou současnou pózu. "Ty bys mě přece nikdy nezatáhla do zločinu. Nebo snad ano?"

Ještě před hodinou jsem ve sprše přemýšlela nad způsoby, jak tě zatáhnout do jednoho zločinu…

"Já? Ale prosím tě!" Zkusím své rozpaky skrýt ujišťujícím smíchem, ale Damonův opět-tak-tajemný úsměv mi prozrazuje, že už mě nic nezachrání.

"Nemusíš si vždycky hrát na nevinnou, Eleno. Občas je normální trochu porušit zákony."

Jak já bych je s tebou chtěla porušit…

"Ale stejně, dneska se mi zdáš mimo. Vážně to nemá nějaký konkrétní důvod?"

Ano! Stačí, když se koukneš do zrcadla!

"Vím, že se tu musíš cítit trochu sama, ale zítra se ke mně můžeš přidat. Prý pojedeme na nějakou plavbu jachtou."

Jachta… To znamená, že budeš v plavkách?

"Nebo se na jachtu vykašleme a půjdeme se projít."

Sami dva?!

"Nebo můžeme zůstat v hotelu a zkusit jejich wellness program. Mají tady dobré masáže."

Klidně mě můžeš namasírovat sám…

"Anebo si můžeš udělat den volna. Beze mě a toho všeho kolem…"

Jsem samovolně vrácena zpátky do reality téměř rychlostí blesku. "Cože?!" vyjeknu. "Tedy… tedy…"

"Ty jsi dneska vážně úplně mimo," uzná s konečnou platností Damon a opět se starostlivě zamračí.

"Asi jsem unavená," pokusím se vymluvit ze své jasné dezorientace, ale můj šéf to očividně nezbaští.

"V tom případě je rozhodnuto," reaguje. "Zítra máš volno."

"To ne!" vyjeknu znovu. Prostě nemám chuť na volno!

"Pak tedy?"

"Ta jachta zní dobře."

Až moc dobře.


Dovětek: Moje obrázková inspirace....



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisa sisa | 5. dubna 2014 v 19:25 | Reagovat

Som taka rada, ze si pridala dalsiu :-) a dufam, ze budes mat cas a chut este pridat :-) :-D

2 erin erin | 5. dubna 2014 v 20:57 | Reagovat

bomba....je to fakt skvělé...jsi šikula, že jsi napsala další kapitolu tak rychle a perfektně ;-)

3 mona mona | 5. dubna 2014 v 21:18 | Reagovat

Perfektní! Dokonalé!! Jsem ráda že si zase přidala obrázkovou inspiraci :-) jinak kapitolka se ti OPĚT moc povedla ;-)

4 sisi sisi | 5. dubna 2014 v 21:21 | Reagovat

Vydařené....! Doufám že brzy přidáš další :-)

5 Tereza Tereza | 5. dubna 2014 v 22:10 | Reagovat

Prostě úžasná kapitolka, skvěle popsané pocity. Celou dobu co jsem si to četla, jsem se smála na monitor jak blázen :D.
Vážně, i když jsi bez inspirace, tak na kvalitě to neubírá, doufám, že nám co nejdříve přidáš další, už teď se nemůžu dočkat ;)

6 Denisa Denisa | 5. dubna 2014 v 22:20 | Reagovat

Nádhera, prosím rychle další. Těším se na jachtu atd. :-)  :-)

7 Nya Nya | 6. dubna 2014 v 20:39 | Reagovat

Výlet jachtou?? tak to zní dobře... budu se samozřejmě těšit na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.