close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Heels & Claws - 11. Kapitola

9. května 2014 v 23:30 | Charlie |  The Heels & Claws
Téma: TVD (Pouze lidské postavy)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu.
Pozn.: No, pár tisíc to není, ale aspoň jeden jsem v tom víru emocí zvládla zplodit :-)) Jak se máte? Já skvěle po psychické stránce, ale škola je složitá a poslední týden trpím bolestmi břicha :/ No, nebudu se vzdávat - ono se to určitě zlepší, stačí neztrácet víru ;) Jinak ke kapitolce ještě mohu dodat, že je taková půl na půl, dokonce se v ní občas mihne Damonův pohled, tak na to dejte bacha ;)...Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)



11. Kapitola
" Naughty Consciousness"
("Nezbedné vědomí")
"Letting go doesn't mean that you don't care about someone anymore. It's just realizing that the only person you really have control over is yourself."
― Deborah Reber, Chicken Soup for the Teenage Soul: 101 Stories of Life, Love and Learning
Dveře jsou prudce zabouchnuty. Z rozduněných stěn spadne obrázek v rámečku, jehož sklo se roztřískne o podlahu. Najednou naprosto nezáleží na tom, co se děje kolem - záleží jenom na tom, co se děje uvnitř. Začínám pochybovat o svém zdravém rozumu a přehodnocuji důvody vlastního chování, ale zatím jsem se ani na pouhou sekundu nezastavila. Ať mi bůh dopomáhá v tom, co bude následovat.

Mám jedinou obavu, která se ustavičně vkrádá do mého vědomí. Už si nepamatuji, kdy jsem naposledy měla sex. Můj poslední přítel byl Stefan a s tím jsem neprošla pořádně ani první metou. Po mém příchodu do New Yorku se mnou chodil Matt, vedoucí v baru, kde jsem tehdy pracovala. S ním jsem se dostala až do cílové rovinky, ale bylo to jenom jednou, navíc jsme se oba hodně opili. Kromě něj tady byl už jenom Mason Lockwood; můj úplně první přítel a zároveň i sexuální partner.

A teď tu jsem s Damonem. New Yorský právník a úspěšný businessman známý pro svou zálibu v drahých nemovitostech, starých autech a předně v ženách. Já jsem obyčejná holka z venkovského městečka, která má téměř nulové schopnosti v oblasti svádění, nemluvě o zkušenostech v posteli. Jak se mám vyrovnat ostatním ženám? Jak mám potěšit Damona?

°°°

Elena mě líbá. A není to jenom obyčejná pusa z lítosti nebo vzteku. Je to vášnivý polibek skrývající všechny emoce, jež jsem u ženy ještě nikdy neochutnal. Nová poznání, láska i hebkost jejích růžových rtů mi nedovolí se zastavovat. Nedokážu odolat.

Ještě před chvílí jsme seděli na přídi firemní jachty a nevinně zírali k obloze. Pak jsem se ovšem z vlastního nutkání podíval na Eleninu tvář zahalenou v měsíčním světle; s nostalgickým úsměvem na rtech a s lehce začervenalými líčky. Neodolal jsem a musel se dotknout její nádherně sametové pokožky. Pod mými prsty se zatřásla, i když na dotek byla úplně horká, a z úst vypustila lehký nářek, jako bych ji spíše mučil, nežli laskal tu její krásnou kůži.

Nic z toho mi však nestačilo, zatoužil jsem po něčem větším. V té chvíli jsem si vzpomněl na tu sladkou chuť jejích rtů; v mém mozku již téměř vybledlou a vysychající. Nakonec jsem však překonal své primární instinkty a spokojil se s polibkem na líčko. Nepočítal jsem ale s tím, že mě Elena jako vždy naprosto překvapí.

Políbila mě. A i přes všechno, co jsem si kdy slíbil dodržet, a co jsem také po velice dlouhou a častokrát i nemálo trýznivou dobu pilně dodržoval, by mě v oné sekundě, kdy se naše rty setkaly v lahodném polibku, nezastavil ani blížící se hurikán.

Elena souhlasila, byla konečně moje a já se řítil kupředu jako životy pohlcující tornádo. Z nás obou se stal jeden velký hurikán.

Ze zmatené cesty z přístavu do mého hotelového pokoje si pamatuji maximálně jenom to, že Eleniny ruce několikrát nenápadně zmáčkly mé pozadí a také mě několikrát téměř svlékly uprostřed ulice. Nikdy jsem Elenu nezažil takhle zapálenou, dokonce i při našem posledním polibku nebyla tak moc divoká, žhnoucí a neuvěřitelně sexy. Vždycky jsem si ji představoval jako tichou a nevinnou, ale zjevně ve svém nitru skrývá žár, o kterém se mi ani nesnilo.

"Damone," vyjde jí z úst v momentě, kdy se nám konečně podaří ladně dopadnout na matraci hotelové postele. Elena sedí obkročmo na mých stehnech, zatímco mě nezbývá nic jiného než bojovat s vlastní potřebou převzít veškerou kontrolu. Část mého vědomí si sice užívá pohled na její zčervenalou tvář, rozšířené zorničky a napuchlé rty, ale ten zbytek hlasitě vykřikuje 'Tak už si ji vezmi!'.

Je pravda, že jsem na svou lásku čekal dlouho, ovšem právě proto se k ní nemohu chovat jako ke každé jiné. Elena si zaslouží veškerou něhu na této planetě, lásku spořádaného muže a především i šťastný život. Já jí nic z toho nemůžu dát. Existuje jenom jeden způsob, jak všechno vynahradit - zastavit tohle šílenství.

"Damone?" zvolá Elena již podruhé mé jméno, ačkoliv nyní se spíše snaží přesunout mou pozornost zpátky k aktuálnímu tématu.

V měsíčním světle, které hrdě prochází i skrze tlusté závěsy u vysokých oken, vypadá snad ještě nádherněji než na přídi jachty. Její krátké šaty se nebezpečně vyhrnuly až na úroveň pasu, odhalujíc tak světle modré, bavlněné kalhotky a kolem mých stehen zaklíněné, královsky dlouhé nohy. Vždycky jsem toužil se jich dotknout a zulíbat každý centimetr té hebké kůže. 'Dnes můžeš!' ozve se opět mé nemravné vědomí.

Ale pravdou je, že nemůžu. Stačí se zahledět do Eleniných láskyplných očí a moje vzrušení rázem klesne. Tohle není správné. Takhle to nemá vypadat. Nechci v její tváři vidět nejistotu a zranitelnost. Nemůžu snést pomyšlení na to, že nemám její důvěru; že tady je se mnou jenom proto, aby ukojila vlastní touhy.

Rázem se mé vědomí sjednotí a známý křik vnitřního démona se roznese v mých uších. 'Zastav to!'

"Damone? Děje se něco?"

Nemám sílu se znovu podívat do její tváře. Tuším, že kdybych to udělal, moje vědomí by se rázem rozplynulo. Už by nebylo cesty zpět.

Naštěstí právě teď je cesta stále teprve před námi. "Nic, Eleno. Neděje se nic," zašeptám a pomocí šetrného nadzvednutí jí účinně naznačím, aby ze mě slezla.

Dlouhou chvíli v místnosti vládne vražedné ticho. Kromě pomalu nadzvedávajících se hrudníků, se žádná část našich těl nehýbá. Oba poklidně ležíme vedle sebe a hledíme ke stropu, zcela ztraceni v myšlenkách i událostech dnešního večera. Tohle jsem si nikdy nepřál.

°°°

Nic. To znamená, že ke mně nic necítí? Nebo necítí vůbec nic?

Jsem zmatená. Konečně se rozhodnu poddat vlastním pudům, naprosto odhodím všechny své zábrany a ono je to špatně? V čem jsem udělala chybu?
Asi to opravdu bude o mé nezkušenosti. Zřejmě nedokážu Damona uspokojit v takové míře, jako to dokážou běžné ženy, s nimiž spí. Od mého příchodu do New Yorku se nic nezměnilo - ještě stále jsem ta nevinná, uplakaná, venkovská holka s hlavou plnou nesplnitelných snů. Nikdy nebudu jiná, než jakou mě popisuje Katherine. Nikdy se nevyrovnám Katherine.

Při takových myšlenkách se mi chce brečet. Měla jsem za to, že Katherine je ulhaná coura, která si jenom pohrává s lidskými srdci, protože sama postrádá to své. Vše je ale jinak. Celou tu dobu měla pravdu.

"Půjdu do svého pokoje," hlesnu směrem k Damonovi, čímž naruším již několikaminutové hrobové ticho. Nijak nereaguje, a tak se radši zvedám k odchodu, než se můj smutek převalí přes hráz a já se tu emocionálně zhroutím.

Když už se chystám překročit práh Damonovy ložnice, zaslechnu jeho tichý šepot. "Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo."

"Jak?" ptám se na oplátku, přičemž zůstávám stát u pokojových dveří a zády k němu. Zanedlouho ticho protne lehké zaskřípání matrace a následující cupitání po dřevěné podlaze.

"Utíkáš ode mě pryč," odpoví mi s patrnou zranitelností v hlase. Jeho horký dech dopadá na mou odhalenou šíji. Je tak blízko! Přímo cítím ten uklidňující žár, který nabízí jeho náruč.

"A co jiného jsi čekal?" křiknu hlasitě a otočím se k němu čelem. Vlasy má sice ještě stále rozcuchané od mých vášní posedlých prstů, ale jeho oči nenaznačují nic jiného, než bolest. Dnes se ji však nechystám utěšit.

"Mám tady snad s tebou celou noc ležet a utěšovat tě? Nebo zajít dolů do baru a přitáhnout ti sem nějakou atraktivnější náhradu?"

Damonův výraz se při mých slovech změní z bolestného na rozzuřený. Tušila jsem, že moje reakce se ho zřejmě dotkne, ale vztek bych v této situaci neočekávala.

"A co bys chtěla radši?" zeptá se se svým sarkastickým úšklebkem na rtech. Neváhám ani vteřinu a v rámci reakce na jeho otázku mu daruji prvotřídní facku.

"Ty taky utíkáš, Damone," vydechnu, již naplno ovládaná zuřivostí. "Tak jako od tebe utekla Katherine."

"Cože?" zasměje se nevěřícně a levou rukou nepřestává mnout své zarudlé líčko. "Aspoň mám k útěku nějaký důvod."

"Tím chceš říci, že já ho snad nemám?"


Damon se na malý moment zarazí, než jeho oči opět chytí tu správnou jiskru bojovnosti. "A máš?"

"Ty jsi ten důvod!" křiknu s rukou namířenou k jeho hrudi. Moje odpověď ho nijak neovlivní.

"Díky za připomenutí," odvětí zvýšeným hlasem, "ale už jsem si stačil všimnout sám."

Pokračování příště.
DOVĚTEK: Dnes bez obrázkové představy - Eleniny šaty najdete u minulé kapitoly ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sisa sisa | 10. května 2014 v 7:31 | Reagovat

Ejha! Nejqko tu vypukla vojna! Krasa
:-)

2 Denisa Denisa | 10. května 2014 v 15:57 | Reagovat

Úžasná kapitola, myslela sem, že už spolu budou, ale oni se místo toho zase pohádali. Už se nemůžu dočkat pokračování, sem hrozně zvědavá co bude dál :) :) :)

3 Gabby Gabby | Web | 10. května 2014 v 17:09 | Reagovat

Krasne, jako vzdy :-D

4 Enda Enda | 10. května 2014 v 20:54 | Reagovat

:-)

5 mona mona | 11. května 2014 v 8:17 | Reagovat

Tééda!!! Nemůžu se dočkat další kapitoly ;-)

6 Kara Kara | 11. května 2014 v 10:02 | Reagovat

Skvělá kapitola, jako vždycky. :-)

7 Nya Nya | 11. května 2014 v 22:53 | Reagovat

Suprové :-) I love it :-)

8 erin erin | 12. května 2014 v 21:16 | Reagovat

úžasné....naprosto skvělé ;-)

9 Tereza Tereza | 13. května 2014 v 14:46 | Reagovat

Tak nějak jsem čekala, že spolu neskončí, to by bylo moc rychlé, ale těším se na další kapitolu. Oba jsou strašně tvrdohlaví a mají svoji pravdu :D
Kdy bude další?? Brzy?

10 LinDee LinDee | 15. května 2014 v 18:12 | Reagovat

WooooooooooooooooooooW O muj bože. Prosím tě na kolenou napis brzy další díl. Šíleně moc moc moc moc potřebuju další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.