Můj dárek pro vás k zakončení těchto dlouze-krátkých prázdnin. Tahle malá story mi trvala sepsat prakticky celý srpen. Dovedla mě k ní nabraná inspirace ze čtení, ale podstatu příběhu jsem si upravila k obrazu svému.
Ještě než se pustíte do čtení, musím vás upozornit na pár důležitých věcí: Elena je zde člověkem. Damon je zde upírem. Vzájemně se neznají a jejich minulost nemá nic společného s Katherine. V průběhu celé story průběžně střídáme jejich pohledy a nenechte se prosím zmást tím začátkem - je to náhled to blízké budoucnosti.

The Beauty Of you
the beauty of the dark is the beauty of you
I dream of dreaming dreams of you
I dream of dreaming dreams of you
but nightmares always block the view
I can't sleep
I can't sleep
(Ideální song zde.)
Jsem téměř nahá. Muž, kterého znám jenom pár desítek minut, sjíždí svými prsty po mé rozžhavené pokožce. Jeho hedvábný dotek zanechává husí kůži na všech odhalených místech. Toužím po něm, jako kdyby se stal mou jedinou posedlostí. Drogou.
Ještě nikdy jsem se v takové situaci neocitla. Nikdy jsem se nesvlékla před cizím mužem a nikdy jsem nezatoužila podvolit se vášni na předním sedadle zamrzlého auta, mimo jiné stojícího uprostřed zasněžené pustiny. Elena Gilbertová nikdy předtím neporušila své pevně stanovené zásady.
Tak co to do mě vjelo?
Nejsem opilá, ani nemám duševní poruchu. Nemám žádnou výmluvu pro to, co tu právě teď dělám. A přesto se nezastavuji. Možná za to může on. Nezbedné kadeře jeho uhlově černých vlasů mě lechtají na bradě. Z hrdla mi vystoupá na povrch přidušené zahihňání. Ten zvuk vytvoří v malém prostoru auta zvláštní ozvěnu. Jen co pokojně dozní, zaznamenám blankytně modré, bezedné oči vzhlížející ke mně z těsného prostoru nad mými prsy. Mám pocit, jako by je zahalila podivná temnota; jako by v sobě nedržely nic jiného, než touhu. Líbí se mi pohled, jaký mi věnují. Připadám si chtěná a jedinečná.
K žhavému pohledu se brzy přidá i pobavený úsměv. Hledím na něj s pootevřenými ústy, jejichž škvíru brzy vyplní jeho jazyk. Svými prsty zajedu do sametově hebkých, černých vlasů mého milovníka a pánví zatlačím na tu bouli, která do mě zespoda šťouchá. Naše spojená ústa synchronizovaně zasténají. Jeho jazyk začíná být drsnější, průbojnější a především výrazně dominující. Zavalují mě prapodivné pocity.
Mému tělu se rozhodně líbí, jak se každá část; každá buňka probouzí v návalech sladké touhy. Ale mysl se ubírá jiným směrem.
Trochu se bojím.
Asi za to může nedostatek sexuálních zkušeností, nebo snad strach z neznámých pocitů. On je jako řecký bůh spadlý z nebe a já jsem přitom tak neschopná. S Mattem jsem nikdy nezažila takovou vášeň. Každé naše milování trvalo jenom pár minut, všude byla tma, těla nám zakrývaly přikrývky a nezkoušeli jsme nic jiného než klasickou, misionářskou pozici. Častokrát jsem ani nestačila dosáhnout orgasmu.
Ale teď? Stačí jeden pohled modrookého cizince a mé tělo je téměř na pokraji vyvrcholení.
Už jenom zbývá se tomu poddat…
"Eleno?" zašeptá do potem orosené kůže pokrývající můj krk. "Máš ráda moře?"
xxxXXXxxx
Kola mého modrého Chevrolet Camara SS z roku 1969 mírně protestují při styku s ledem, který každou hodinou přimrzává k silnici víc a víc. Už dlouho jsme neměli příležitost projet se spolu čerstvě zasněženou krajinou, natož aby byla tak moc známá.
Většinu roku trávím v Kalifornii. Je tam dostatek velkých měst, takže se upír mého formátu nemusí omezovat neustálým zahlazováním stop. Velké množství barů, holek v bikinkách, slunce a chlastu je jenom bonus navíc.
Když bych se měl opravdu zamyslet nad tím, co mě zavedlo zpátky do Mystic Falls, asi bych do odpovědi nezahrnul svého otravného brášku. Pokouším se co nejméně navazovat kontakt se svou minulostí, což mi právě Stefan účinně kazí. Zavolá vždy týden před Vánoci a prosí mě, abych přijel domů. Jenže já už nemám domov. Tohle slovo se dávno vytratilo z mého slovníku.
Letos jsem však podlehl. Ani ne tak kvůli bratrovu neustálém kňučení, ale spíše díky nostalgii a chuti aspoň něco cítit. Můžete utíkat před čímkoliv a jakkoliv dlouho chcete, stejně se jednou za čas zastavíte, abyste čelili všem stínům a můrám pokrývající tu spletitou pavučinu vašeho života.
A taky nikdy neutečete před tím, co se má stát. Ta děvka karma si vás vždycky najde. Kdekoliv.
Jenom pár metrů přede mnou se objeví neznámé auto. Musí ho řídit žena, protože se vleče ještě pomaleji, než vyžaduje tohle počasí. Nechci se jí lepit na zadek, aby náhodou nedošlo k nevítané nehodě, a tak sundám nohu z plynu a udržuji mezi námi přibližně dvacetimetrovou mezeru.
Když naše auta konečně minou dřevěnou desku s nápisem 'Vítejte v Mystic Falls', vozidlo přede mnou dostane smyk a s velkou ránou skončí v příkopu u cesty.
Nechci zastavovat. Dokonce mě ani nenapadne přibrzdit. Jenže pak ucítím krev. Musí patřit té ženě. Zřejmě se pořezala při nárazu.
Už je to pár dobrých hodin, co jsem se naposledy řádně najedl. Většinou si na cesty přibalím i pár krevních konzerv pro případ, že by se nenašel žádný ochotný dárce, ale moje rozhodnutí vydat se do Mystic Falls bylo tak spontánní, že na jakékoliv zásobování nezbyl čas.
Bez dalšího přemýšlení sešlápnu brzdu. Moje Camaro zastaví jen tři metry od nehody, což mi poskytne dobrý výhled na řidičku, která se zrovna urputně snaží vyškrábat z pomačkaného auta. Dveře na její straně se zřejmě zasekly a místo spolujezdce je zase blokováno širokým pařezem. Bez mojí pomoci se odsud nedostane.
Ideální.
"Pomoc!" ozve se dívčin tlumený výkřik. "Pomozte mi!"
Čím více se přibližuji, tím zřetelněji cítím i její krev. Zprvu nedokážu pochopit, co mě k ní tak poutá. Není příjemně sladká, jak to většinou bývá u mladších žen, ani nevoní příliš atraktivně. Ale při dalším kroku se najednou všechno objasní. Na mém jazyku se rozvine naprosto jedinečná chuť.
Nikdy jsem nic podobné nezažil. Je to jako bych v jedné sekundě prošel hned několika místy z různých koutů světa…
Další výkřik stále bezmocně uvězněné dívky mě účinně vyrve z rozjímání nad krásou přislíbené krve. Už se nacházím dostatečně blízko na to, abych si svůj úlovek mohl lépe prohlédnout. Nejen její krev je krásná. Ona je přímo nádherná.
Nemůže jí být více než dvacet dva. Pravděpodobně se na zimní prázdniny vracela domů z vysoké, což dokazují i tašky na zadním sedadle pochroumaného auta. Má velice štíhlou postavu, ale ta správná místa jsou zdobena ženskými křivkami. Prsa a zadek rozhodně schvaluji - extra zaoblené, pevné a sexy.
Znovu mě zachvátí ta neuvěřitelná chuť vzít si ji hned teď a tady. Přece jenom už je to příliš dlouho, co jsem se naposledy pobavil. Ale při bližším pohledu na dívčin obličej se mé nestoudné myšlenky náhle pozastaví a chuť se záhadně vytratí.
Její tvář je tak nevinná a výraz tak bolestně upřímný, že mě to téměř porazí na kolena. Mám pocit, jako bych se díval na obrázek anděla. Ty hnědé oči, růžové rty, červená líčka, olivová pleť, kulatý nos a ty dlouhé, ach tak neuvěřitelně dlouhé vlasy připomínající svou barvou čerstvě natřené, ebenové dřevo. Vsadím se, že voní po medu, nebo jinak sladkém pokušení.
'Odkdy tě zajímá vůně jejich vlasů?' ozve se šelma žijící hluboko v nitru mé duše.
Na pár vteřin se nechávám ovládnout strachem. Stal se ze mě svatoušek Stefan? Nebo jsem snad ztratil své schopnosti neporazitelného lovce? To už pro mě bude každá kořist, každý lov a každé krmení jenom obyčejným prostředkem k přežití? Ne! Nic takového se mi přece nemůže stát. Nejsem žádný rozparovač a už vůbec se nesnažím změnit na lepšího. Moje vnitřní šelma se mi určitě jenom snaží říci, abych s tím ještě malou chvíli počkal; abych si vypracoval lepší plán a nepodléhal náhlým citům.
'Finální požitek se s každou další minutou čekání zvyšuje. To přece víš moc dobře!' projde mi hlavou, načež se všechny napjaté nervy v mém těle opět uvolní a já zapluji zpátky do své role zachránce.
"Jdeme na to," zamumlám si pro sebe a jedním rázným švihem rozrazím zadní okno auta.
xxxXXXxxx
Neměl jsem v plánu tu ubohou dívku ovlivnit, ale byla až moc vyděšená a já až příliš netrpělivý. Její strach byl sice příjemný - rozpumpoval tu sladkou krev tak vrcholově, že mi doslova zpívala serenádu - ovšem nesplňoval moje tužby.
Za tu dobu, co se mi podařilo vysvobodit svou oběť z nástrah porouchaného vozidla, přežít její emoční výbuch a přesunout nás oba do mého auta, se mi podařilo vymyslet neprůstřelný plán. Zavezu nás na opuštěné místo, nejlépe do hlubin lesa, které obklopuje Mystic Falls podobně jako hradby polorozpadlý hrad, a potom jí dám okusit rozkoše, jež mé tělo nabízí. Po chvíli už bude má; po pár momentech už bude prosit, abych jí dal víc, a ještě víc, až nakonec udělá všechno jen proto, abych ukončil ta půvabná muka. A přesně v tom jediném okamžiku, kdy se mi díky bláznovství pohlcující její mysl úplně celičká poddá, si vezmu to jediné, po čem od samého počátku toužím. Krev.
"Jak se vlastně jmenuješ?"
Nemám tušení, proč jsem jí namluvil jenom prosté 'Nemáš ze mě strach.', když mě její hlas tak nesmírně vytáčí. Kazí mi můj plán. Není přece normální, aby se někomu z pusy řinula naprosto obyčejná slova a vám přitom připomínala anděla promlouvajícího k nebesům.
Jak mám něco takového zastavit?
'Třeba jí můžeš zkusit odpovědět,' poradí mi šelma. 'Spřátelit se s obětí je tvůj oblíbený trik. Takhle se ti mnohem rychleji poddá.'
"Damon," odpovím jí prostě a přidám k tomu i jeden ze svých krásnějších úsměvů. "A ty?"
"Elena," řekne bez zaváhání, ale úsměv mi neoplatí. Radši se zahledí do zimní krajiny, která lemuje naší cestu k přibližujícímu se lesu, a pohrává si s kabelkou ležící v jejím klíně. Vypadá jako anděl sestřelený z nebes a truchlící nad ztrátou své čistoty. Možná, že je jenom smutná.
Radši ani nechci vědět proč, ale nakonec se z mých úst vyhrne ona prostá otázka: "Co tě donutilo řídit auto v takovémhle počasí?"
"Nic zvláštního," odsekne prostě a téměř bez emocí, což obratem zaujme mou pozornost.
"Všechno má svůj důvod," prohlásím zcela vážně, čímž si koupím její plnou pozornost. Když se naše oči najdou, propluje mnou prapodivný pocit porozumění. Jako kdyby ona byla můj důvod a jako kdybych já byl tím pravým, co zažene všechny chmury, jež ji vyhnaly na tu ledovou cestu smrti.
Odvrátí se jako první a tváře se jí zbarví do červena. S pohledem upřeným na své kabelce mi začne vyprávět dnešní příběh. "Měla jsem jet na chatu se svým přítelem Mattem. Sice jsme si domluvili sraz až na zítřejší ráno, ale já ho chtěla překvapit."
"Překvapení zjevně nevyšlo podle představ," podotknu.
"Ne, to teda nevyšlo," uchechtne se ironicky, ale po tváři jí steče tichá slza. Neodvážím se na to jakkoliv upozorňovat. "Jela jsem v tomhle počasí padesát kilometrů do Richmondu jenom proto, abych nakonec zjistila, že mě Matt podvádí s pastorovou dcerou April, která je mimochodem i holkou mého bráchy."
Takže přece jenom je její život jako typické drama dospívajících. Nedovedu si představit, co musí právě teď cítit k lidem, jež ji tak hanebně podvedli. Vím jen to, že za to budou pikat.
'Jsi měkota!' seřve mě šelma. 'Podléháš její nevinnosti!'
Právě v onu chvíli, kdy se chystám utlumit šelmu a vrátit se zpátky k čistému stvoření sedící vedle mě, se silnice konečně stočí do lesa a po naší pravici se objeví zablácená cesta vedoucí k již dávno nepoužívanému srubu. Nedá se tam přebývat, natož svádět mladou dívku, ale je tam dostatek místa a klidu na zaparkování auta. Nikdo nás tam nebude rušit.
Bez zaváhání zatočím vpravo.
xxxXXXxxx
Tvoje prsa jsou jako dva pahorky hrdě se tyčící nad průzračně čistým, havajským mořem," zašeptám do úzké cestičky mezi Eleninými ňadry, načež se můj jazyk opět utopí v hebkosti olivově zbarvené kůže. Postřehnu, jak do sebe prudce vtáhne vzduch a za hradbou rtů skryje hrdě se zmítající sten. Ještě stále bojuje sama se sebou, ovšem já chci, aby se podvolila všemu, co díky mě cítí.
Opakovaně přejíždím špičkou svého jazyka přes obě vystouplé klíční kosti a při zpáteční cestě vždy zapluji zpátky mezi její prsa. Jenom se tvářemi otřu o tu jemnou pokožku, která je pokrývá, a na chvíli se zastavím, čekajíc na Eleninu reakci.
Po třetím pokusu se konečně projeví. Přesune své ruce na má ramena a zatlačí mě níže, k bříšku. Než se stihnu pustit do dobývání nového území, do uší se mi donese její vášní roztřesený hlas.
"Havaj?"
Neubráním se širokému úsměvu. "Hm," zamručím souhlasně a přesunu své rty k jejímu hrdlu. "Byla jsi tam někdy?"
Tentokrát na odpověď nemusím čekat dlouho. Elena vtáhne potřebný vzduch do plic a roztřeseným hlasem odpoví: "Ne. Ale chtěla bych…"
"Já tam jezdívám na podzim. V tu dobu je tam vždy nejkrásnější počasí."
"Vážně?"
K mému překvapení je tím opravdu překvapená. Asi není zvyklá na nic jiného, než na chudé vesničany z Mystic Falls. Já bych jí mohl dát všechno…
Místo vnitřních debat radši vtáhnu do úst její spodní ret a lehce po něm přejedu svými zuby. Tak moc se mi chce zakousnout, avšak Elena svým tlumeným zasténáním zavede mé tužby jiným směrem. Důrazně se zavrtí, čímž vyšle překrásné vibrace přímo do mého rozkroku. Chytnu ji za boky a přitáhnu k sobě, takže naše centra od sebe dělí už jenom nesmyslné cáry džínsoviny. Znovu zasténá a znovu se zavrtí, což mě téměř dožene na samotný okraj sebeovládání.
'Ještě chvíli počkej,' našeptává mi šelma. 'Ještě není ten správný čas.'
"Chceš, abych ti pověděl víc?" zeptám se Eleny, která zrovna sebere dostatek odvahy k tomu, aby mi z ramen sundala koženou bundu. Je to poprvé, co si můžu užít její hřejivý dotek.
"Ano," vysloví sebejistě. "Chci."
Bez dalších slov a se zavřenýma očima se zády opře o volant mého Camara a ruce spustí podél trupu. Její holý hrudník se přímo nabízí k prozkoumání.
Už tolikrát se mi přesně takhle nabízely pro mě úplně cizí ženy, dívky, upírky… Ještě nikdy jsem však v takovém okamžiku neměl pochyby a zároveň neuhasitelnou chuť se zbavit všech zábran a jenom si vzít všechno to, co se mi nabízí.
"Damone," zavolá a netrpělivě se po mě natáhne. "Prosím."
'Chce tě. Tak si ji vezmi, proboha!'
Síla šelmy mě přitáhne zpátky k nabízenému tělu a donutí mě vzít do úst jednu z hrdě vztyčených bradavek. Nejdříve ve mně ještě bublají zbytky nejistoty, ale poté, co z Eleniných úst začnou vycházet hlasité vzdychy a její prsty se lahodně zapletou do mých vlasů, začnu opět ztrácet sebeovládání.
Věnuji střídavě pozornost oběma prsům, přičemž se nezapomenu párkrát vrátit i k těm šťavnatým rtům a lákavé kůži na krku. Můj hlad jakoby již nebyl důležitý; dokážu myslet jenom na ni a naší společnou rozkoš.
"Jsi nádherná," zašeptám jí do ucha a poté nám dám všechno, co tak moc chceme už od první chvíle.
xxxXXXxxx
"To místo na Havaji sis vymyslel?" zeptám se, jakmile se mi podaří popadnout dech.
"Ne," uchechtne se Damon a uvelebí se na mých ňadrech. "Opravdu existuje. Je to u pláže Lanikai…"
"Je tam vážně tak krásně?"
"No, sice znám mnohem krásnější místa," řekne a věnuje mému levému prsu šťavnatý polibek. "Ale celkem se to přibližuje dokonalosti."
Vzpomenu si na Damonova předešlá slova. 'Všechno má svůj důvod…'
"Vezmeš mě tam?"
Nastane hrobové ticho, při kterém se mi v hlavě objevuje spousta důvodů, proč by mě měl odmítnout. Ale nakonec se každý z nich rozplyne ve víru zapomnění, protože mi prosté 'Ano' daruje důvod, proč mám zítra vstát s úsměvem na tváři.
Konec
Tak co? Podařilo se mi nahnat vám husí kůži? Rozbušit vaše srdce? Zamilovali jste si anděla? Nebo máte radši ďábla? Pamatujte, že v každém se skrývá od každého trochu a je jenom na nás, zda poslechneme šelmu, nebo ne, a jestli pak se poddáme kvůli tomu správnému, krásnému a především úsměvnému důvodu.

úžasný, jsem rada ze neposlechl selmu v sobe...